Věděli jsme, že v neděli bude manžel doma, ale ne, kdy přesně, a hlavně v jaké kondici. Když jsme spolu v osm ráno mluvili, bylo jasné, že na procházku potokem, po pláži nebo kdekoliv jinde to nebude. Jediné, co po krátkém poledním odpočinku připadalo v úvahu, bylo kino. Tam se může prospat. Poslední třetinu Miňonů mu kluci odvyprávěli a zpátky domů aspoň řídil zas odpočinutý 
.
My s Hančou na Miňony zvědavé nebyly (já teda nejsem na nic v kině zvědavá…), tak jsme společný čas využily k courání po outletu vedle ve vesnici. Hanča si odnesla troje šaty, triko s obrázkem Tlapkové patroly a sáček želé bonbónů všech možných tvarů a zářivých barev. Aby náhodou netratila proti klukům, co se v kině ládovali popcornem. Pro jistotu jsem jí s konzumací pomohla, přece jí nenechám sníst tu hromadu cukru samotnou.
Manžel se podílel na uspávání a úspěšně se uspal u Matěje nahoře na palandě, kde už oddychuje dvě hodiny. Mohla jsem skočit na kafe s kamarádkou, ale ten protivný virus, co se u nás motal minulý týden, dorazil na návštěvu k nim. Ale určitě bude zas brzy příležitost. Teď to ještě chvilku bude takhle sem tam, ale brzy už to skončí. A budeme užívat prázdnin v plném počtu. No už aby to bylo!
Fotka zase vzpomínková, z mošavu Ramot, kde jsem si tři roky zpátky užívala na výletě s kamarádkou z Česka a její dcerkou. Jedno z míst, kam jsme se s mužem vraceli roky. Až do tří let princezny. Teď už potřebujeme šest lůžek a to je přes kapacitu chatiček.
