Měsíc: Listopad 2026

Moc všem děkuji za tipy a přání brzkého uzdravení princezny. Zásadní zlepšení zatím nepozoruji, ale tak aspoň to není ani znatelně horší. Ráno Hanča dvě hodiny zvládla pod dozorem dvou bratrů, zatímco s třetím jsem jela na farmu ke koním a pak ho odvezla do školy. Na Matějovu terapii k bazénu jsem Hanču vzala sebou, už po první dávce antibiotik. Návštěvu výživové poradkyně jsme odložili, to už by určitě na ni bylo přespříliš. Ono i na mě. Sice za poslední dny hodně zhubla, ale víc než patnáct kilo pořád má a já už nejsem zvyklá ji tolik nosit. Ještě po mizerné noci. Už ani nevím, kolikátá v řadě.

Odpoledne se nechala konečně přesvědčit k pozření sirupu na sražení horečky. A sláva, dokonce pak i opatrně jedla. Moc doufám, že zítřejší návštěva u doktorky bude jen o konstatování, že to má za sebou a už se zotavuje. Snad.

Jestli tedy na doktorku dojde. USA do toho praštily už ve tři v noci a města u nás zas otevírají kryty. Přiznám se, že jsem teď tak vyčerpaná, že si vůbec nehodlám připustit, že by to tu v dohledné době znovu mělo houkat. Ale mamád jsme raději připravili…

Ok, tak zpátky z pohotovosti. Ty horečky už trvají moc dlouho. Před osmou ji skočil zkontrolovat chlápek odsud z vesnice, co dobrovolničí u záchranky. A prý, že má zřejmě někde infekci, ať ji radši vezmu na pohotovost. Tak jsem princeznu v pyžamu a županu naložila do auta a jely jsme. Po kontrole u doktora má zánět na mandlích. Dostala antibiotika, prý kdyby to bylo bakteriálního původu. Výsledky z laborky budou až za tři dny, takže nasadit léčbu a případně přestat, až bude jasno. Klika, že to vyšlo aspoň před těmi volbami do senátu v USA. Být to zítra, tak si nelajsnu tu chlapce nechat tři hodiny samotné… Byla to premiéra takhle večer a vzhledem k tomu, že dům stojí a všichni spali, když jsme před jedenáctou přijely domů, dá se zjevně říct, že to zvládli.

Hanča se děsně těšila zpátky do postele a už dávno spokojeně spí. Já tu sedím u sklenky červeného a snažím se v hlavě překopat program na zítřek, protože všechno to s ohledem na maroda nedáme… A ještě ty volby k tomu… Abychom zas chystali mamád.

Taky mi dneska došel plyn. Jakože ten, na kterým vaříme. Trapné, ale po více než 13 letech bydlení tady nevím, jak sakra mezi těmi dvěmi bombami přehodit. Našla jsem manželův přenosný plynový vařič a chvíli to vypadalo, že jsme zachráněni. Než došel plyn i v něm. Naštěstí už byl muž na signálu a se smíchem mě navedl, co a jak. Instrukce “to, co jde zavřít, zavři, a to druhé otevři”… No, snad už si to odteď budu pamatovat ;)).

Podobný scénář jako včera. Horší je to v tom, že člověk by čekal, že už to bude lepší. A ono není. Vůbec nechci myslet na to, že by to zítra mohlo být taky tak. To už by totiž bylo na pohotovost. Doktorku jsem objednala hned po odchodu šabatu, ale volno měla až ve středu. Moje chyba. Vím, že to tak bývá a měla bych objednávat hned, jak dítěti vyletí teplota. Zrušit to pak jde vždy, že.

Měli jsme večer mít rodičovské poradenství. Schůzka byla přesunuta ze čtvrtka minulý týden, kdy paní zahlásila, že jí není dobře. No a dneska jsme hlásili my, že holčičku s babysitter nechat nemůžeme.

Mám všechny indicie k tomu, abych pochopila, že ideálně mám jít okamžitě spát. Tak já se zkusím přemluvit, abych si tu neužívala ticha moc dlouho.

Foto zas vzpomínkové – ranní cesta do práce z loňského listopadu. Připomínající, že v tomhle měsíci se teploty obvykle lámou. A dle předpovědi počasí na to dojde už ve středu tento týden.