Šabat byl pěkný, ale klidný teda ne. Dvakrát děti vyděšeně zdrhaly z trampolíny do domu, protože to bouchalo 
. Nejdřív nad Nahariyí a později nad Karmielem. V obou případech jsme viděli odstřely. Rakety Hizballáh dneska poslal na spoustu dalších míst, hodně protáhl dostřel obvyklý v posledním měsíci. Samozřejmě nelenili ani naši a letadla pendlovala o sto šest tam a zpátky. Propadla jsem frustraci, že se to definitivně vrátilo a od zítra děti zas zůstávají doma. S napětím jsem čekala na aktualizovaná nařízení. Na jednu stranu bych fakt ráda, aby mi vyšly plány na začínající týden, na druhou stranu si vůbec nejsem jistá, jestli je do školy poslat chci. Teď, když už vím, že u nás zítra funguje všechno jako obvykle, včetně školních autobusů. Vzdělávací aktivita je povolena v místě, kde se dá včas doběhnout do krytu, což škola, kde kluci studují, splňuje.
Spát jsme všechny uložili do pokojíků, ale mamád jsem připravila na případné noční obývání – pěnové puzzle na podlahu, deky, baterku a samozřejmě nočník pro nejmenší 
.
Rozhodne noc a ráno. Klasicky to chce být připraven na nejhorší a doufat v nejlepší 
.
Na fotce úroda malin v mošavu Odem, kam jsme se už tři roky na třešně a maliny nedostali. Naposledy nám to loni těsně před naplánovaným výjezdem pokazila válka s Íránem. Za týden začíná období samosběru, doufám, že letos nám to už vyjde!
