Po skoro dvou týdnech konečně sama dopoledne. Povedlo se mi vtěsnat krátké kafe s kamarádkou, co se mnou loni pracovala v ulpaně. Je původem z Česka, resp. její rodiče. Česky neumí, ale i tak jsme si strašně sedly. Má u nás ve vesnici syna a přijela hlídat vnoučátka, zatímco on si zaskočil s manželkou (a nejmladším potomkem) na výlet do Prahy. Se mají 
.
To k té světlé části dne. Aktuálně mám jedno dítě s horečkou, druhé s vyrážkou po celém těle, třetí zničené, bez chuti k jídlu a tak znavené, že usnulo bez sprchy na gauči, než manžel vstal od malé. Čtvrté „pouze“ nastydlé. 
No a teď koukám, že blbě je i kocourovi, fuj. To aby nebyla nuda.
Na fotce krásný chavatzelet chorev, česky prý lilie mořská. Z loňska v tomhle období na pláži v Nahariya.
Jdu urvat z noci, co půjde. Takže…
