Ani na dnešek jsem nepsala v kuse, Matějovi nesedla večeře. Asi. Budíček v půl třetí, ale naštěstí jednorázovka. Do Rosh Pina jsme jeli v mnohem klidnějším rozpoložení než o den dřív, bez hrnců, s poslechem rádia a dobré víře, že zřejmě nějaké to příměří je. Ale není. Vrátili jsme se ke stavu, kdy je ostřelované “jen” pohraničí a převážně drony. Letadla a vrtulníky pendlují vesele sem tam. Nicméně nařízení zůstávají ve stavu, kdy se jakože nic zvláštního neděje a všude všechno funguje.
Středa, dneska měli dětem dorazit kamarádi. Ukázalo se, že většina je ve středu do půl šesté na kroužku. Bude to chtít změnit den, což se mi ale vůbec nechce, protože jsem počítala s tím, že si tu pak ve čtvrtek před šabatem vklidu uklidím. Hanička byla pozvaná k táboráku holek z vyššího ročníku školky na opačném konci vesnice (část z nich s ní byla ve třídě loni) . Po té, co jsem s díky odmítla s tím, že mám na krku celou smečku, mi kamarádka nabídla, že Hanču vyzvedne a pohlídá. Takže minus dítě na skoro dvě hodiny, co tam beze mě vydržela.
Davidem pozvaný kamarád pozval jeho na cyklovýlet, s tatínkem a bráchou. Domů dorazil až po osmé a vysekali se prý úplně všichni.
Matesovi se nikoho splašit nepovedlo a ve stavu maximálního znechucení se mnou jel před šestou vyzvednout ségru. Těsně před cílem zmerčil někoho ze spolužactva a se slovy “přijdu pěšky” mi zdrhnul z auta.
Jediný Jakub našel kamaráda a docela dlouho měli celý dům jen pro sebe, protože já s malou naháněla po vesnici Matěje, co jaksi pěšky domů nešel. Vtipné bylo, že než jsme vyrazily, přišli dva jiní spolužáci hledat jeho k nám. Velmi výjimečně jsem měla dojem, že se těším, až už bude taky mobilní.
Ale tak vlastně večer s kamarády vyšel všem, jen nebyli nalezlí u nás doma. Zas se protáhla večerka, znovu mám pocit, že jsem vůbec nic nestihla a že bych potřebovala nutně dopoledne pro sebe. A to zítřejší to taky nebude…
Maminka by mi asi bývala řekla něco jako “hlavně že je mír” a “chleba kvůli tomu nezdraží”, jenže… No, kéž by 
.
Fotku poslala z akce maminka Hančiny kamarádky. Loňský rok holky byly spolu, na ten letošní je rozdělili. Kamarádka je o půl roku starší a přešla tak do skupiny předškoláků (máme dvě třídy pro děti 3 – 6/7 let). Příští rok budou ale zase spolu.
