“Hanička měla dnes ve školce den vodní zábavy.
Připravil jsem jí dvoje plavky, ručník, sandály i žabky a také oblečení, které si ráda obléká po koupání, včetně spodního prádla.
Do školky jsem jim přinesl i malý bazének, který jsme měli na zahradě – po té, co jsem ho umyl a nafoukl.
Hanča si přála na svačinu párek v rohlíku, tak jsem jí ho udělal, přidal nakrájené jablko a banán.
Prostě úplně běžné ráno…”
Toť zpráva od manžela po ránu. Já reagovala po hodině zprávou “My se vzbudili a jdeme na snídani. Také běžné ráno ;))”
Tel Avivu jsme zamávali ve dvě z vlaku směr Nahariya, pěkně nacpaného. Seděla jsem na schodech a David na nějakém parapetu. V tuhle hodinu mi to přišlo překvapivé. A hezky zpátky do kolotoče na severu. Rovnou u vlaku výměna dětí. Vyhrála jsem odvoz jednoho z kluků na terapii, zatímco manžel jel se zbytkem klanu na akci pro „speciální“ rodiny z naší oblasti. My se přidali později, po té, co jsme si na terapii rozebrali devět myšlenkových příšerek a uplácali kostku, neboli dům, z posádrované gázy.
Z akce rychle do synagogy na schůzku s rabínem, protože David začíná studovat na obřad bar mitzva. Klika, že nás na závěr akce všechny nakrmili pizzou a my tak po návratu domů mohli Davidovy sourozence mezi dveřmi předat babysitter a pokračovat, kam bylo třeba. Dlouhý den, všichni usnuli extra pozdě a já koukám taky už brzy nepůjdu. Výživný den to byl.
