Vydařil se skvěle večer i šabat. Jen se někdy těším, až i ti dva malí už budou puberťáci, a nebudou o šabatu vstávat před sedmou. Ale určitě je pozitivní, že mě vzbudila až Hanča a ne nic jiného…
Venku bylo zas extrémní vedro a přes den to bylo na bazén a pobyt v blízkosti klimatizace. Odněkud na nás po příšerně dlouhé doby vypadly karty na Prší. Kluci se chytli všichni. Hanča se převážně zabavila sama, stavěla si z lega a pořád si něco vyprávěla nebo prozpěvovala.
Až po sedmé večer se dalo jít ven, tak jsem se prošla aspoň s klukama. Potkali kamaráda, co venčil pejska, a ač Matěj k pejskům chová extrémní nedůvěru, roztomilého drobného chlupáče ale vzal na milost. Pod podmínkou, že zůstane na vodítku, což nikomu nevadilo. Ono je ve vesnici nařízené, že psi bez vodítek pobíhat nesmí, ale ne všichni se toho drží.
Domů jsme se vrátili skoro půl hodiny po západu slunce, když jsme na nebi objevili tři hvězdy – znamení, že šabat skončil. Manžel měl nachystanou havdalu (rituál přechodu ze šabatu k běžným dnům). Hanča byla vykoupaná a pohárek vína si vypila během havdaly už v pyžamku. Kidušové víno (tiroš) tady v Izraeli je obvykle bez alkoholu, aby bylo jasno 
. Stoprocentní šťáva z hroznů.
Už spí skoro dvě hodiny a já se k ní chystám připojit. Místní média jsou plná nepokojů mezi osadníky a Palestinci, íránská hrozba šla stranou. Tak doufejme, že nejen z médií.
