V synagoze na kiduš se sešlo nečekaně hodně lidí, prvně, co si pamatuji, se přidával ještě rozkládací stůl. Ne že by místní modlící se komunita snad narostla, ale jedna početná věřící rodina na návštěvě a hned je to plus deset 
. Společnost a jídlo tradičně skvělé, mí chlapci tradičně hluční a neukáznění 
. Nutno dodat, že to nejvíc obtěžovalo mě a manžela, ostatní se tváří, že „takhle přece děti rostou“. No nevím. Nenechala jsem si to zkazit, ale že bych to chtěla zažívat každý šabat, to zas ne. Princezna se chovala způsobně a zachraňovala tak situaci.
Jinak jsme měli krásně, vyloženě letní den. Vypadá to, že se děti bazénu v týdnu dočkají.
Slíbený článek o školství ne a ne sepsat tak, abych s ním byla spokojená, ale rozhodla jsem se, že ho tedy přejmenuji na „Náhled do školství v Izraeli“ a publikuji, co je. Kdo ví, jak dlouho by to trvalo, než bych s ním spokojená byla 
.
Tak tady je: Náhled do školství v Izraeli
A já jdu zas chystat krabičky. Starší mají zítra po vyučování kroužek a domů se vrací až po čtvrté odpolední. Takže jídlo na třičtvrtě dne…
Jestli teda všechno bude jako normálně. O šabatu zas lítaly rakety a drony na vesnice blízko hranic. A teď slyšíme letadla…