Když jsme to tu v pátek ráno s dětmi dali do kupy, zableskla malá naděje, že to s nimi nakonec půjde tu udržet jakž takž uklizeno.
A teď… V ložnici rodičů vedle manželské postele trčí do výšky patrová juniorova postel a všude po domě jsou rozstrkané různé kusy nábytku, případně také jejich obsah. Začali jsme s potřebnými přesuny. Je to složité a na některé kroky bude třeba dost hodin v jednom kuse. Momentálně je mezi všemi terapiemi a schůzkami hledáme horko těžko.
Kalendář se nadále zaplňuje. Přibývají nepříjemné, ale nutné schůzky, a naopak nepovinné, ale příjemné akce, kterých se člověk nechce vzdát, aby si ten zbytek prázdnin děti ještě užily. Zjevně už je to společné skoro 24/7 příliš dlouhé – těší se do školy. Kéž jim to nadšení vydrží i po začátku školního roku 
.
Školní pomůcky jsme dneska pořídili, až na různé výstřelky typu „černé pero pilot 7“ a podobně. Seznamy jsme si upravili podle svého. Dle zkušeností z předchozích let nikdo z kluků nepotřebuje víc než sešit na rok a předmět, ač dle seznamu jich má být zhruba pět. Zabalených v obalech. Zajímavé je, že podle spotřeby tužek by to vypadalo, že píšou knihu denně… Ještě nás čeká jim to rozdělit dle požadavků na pomůcky do penálu, osobní (podepsané 
), společné, a pomůcky na hodiny umění. Ale to už počká.
Teď hlavně ať dům nezůstane v tomhle stavu až do Sukotu. Nebo do Chanuky…
