Ukázalo se, že se lidé na sever nebojí tak, jak jsem předpokládala. Na svátky vyrazili hrozba nehrozba, počasí nepočasí (zataženo a poprchávalo). Manžel, co se potřeboval vrátit z oblasti okolo Netaniye, se díky tomu zasekl přes dvě hodiny v zácpě. Všechny přípravy na svátek tak zůstaly na mně.
Ale nevadilo, výjimečně jsme byli hosté. Na večeři jsme nesli salát, těstoviny, omáčku alfredo a láhev vína. Večer se vydařil, což by vzhledem k nezvyklé společnosti mohlo leckoho překvapit (o tom asi jindy ;)).
Na páteční odpolední akci, co tradičně pořádá vesnička, jsme se ve vedru pěšky doplazili s tácem pokrájené zeleniny (jasně že zas každý měl něco přinést) na hřiště na druhém konci vesnice. Hanička, co poctivě nacvičovala na taneček, které předvádí školkové děti, to nakonec v půlce vzdala. Tuším, že neunesla, že parťák ze školky tvořil dvojici se svou starší sestrou místo s ní… Fňukala pak, že je škoda, že nemá ségru, se kterou by mohla tančit. No nemá a mít nebude, do příštího roku zkusíme utáhnout jednoho z bratrů 
.
Na hřišti postavili obrovskou nafukovací klouzačku, přinesli dětem kádě s jarem na obrovské mýdlové bubliny a přistavili oblíbené „pěnové“ dělo. Zatímco každý rok stál v rohu traktor, na kterém se děti mohly fotit, letos to byla jen hromada slámy. Těžko říct, co to znamená, traktor vždy zapůjčil beduín, co bydlí blízko. Tohle je klasicky sekulárně pojatá oslava, o kterou ale nechceme děti připravit, takže jdeme, pěšky a bez telefonů samozřejmě. Fotí kamarádka, co ví, že já nebudu, a že jí ani neřeknu, aby fotila, ale že za fotky budu nakonec ráda 
.
Pak rovnou šabat, který už byl zas klidný a rodinný. Bylo horko a kromě bazénu jsme později odpoledne zvládli i dvě procházky. Na tu druhou krátce před západem slunce jsem už vytáhla jen kluky, zatímco Giyora ukládal princeznu. Konec šabatu je až po osmé a začíná to na ni být pozdě, takže si s námi pár týdnů asi havdalu (obřad na závěr šabatu) neužije.
Šavuot je poslední z cyklu svátků a teď bude následovat až Rosh Hashana, židovský nový rok. Čili další prázdniny, co teď děti čekají, jsou ty „velké“. Ale to jsme si loni po svátku Šavuot také mysleli… Mno, budeme doufat.
