Další prima normální den. David se ráno po roce a půl vrátil ke koním. Trenérka si ho pamatovala a on zjevně také nezapomněl, co se už naučil. Půlhodinka utekla rychle a po cestě zpátky domů jsme nabrali muže v arabské vesnici, kde nechal auto v servisu. Na další terapii Davida vezl on. Já si znovu přebrala auto, když se vrátili, a odcestovala na sraz s milou paní Hanou Mayer z Haify. Sedly jsme si na ledovou kávu a křiklavě barevnou makronku. Takže pokec hezky česky na severu Izraele nad pamlskem původem z Itálie, co jsem dneska ochutnala prvně 
.
K večeru nás David zase tahal na pláž. Kromě Matěje se chtěl přidat i Jakub, co si obvykle stěžuje, že nesnáší písek. No a když se tvářili všichni kluci, že půjdou, Hanča přece nezůstane jediná s maminkou doma, že. Trochu jsem se obávala, že to na ni bude pozdě a usne mi cestou domů v autě obalená v písku, ale riskli jsme to a jeli teda všichni. Musím říct, že stav, kdy s Giyorou v sedě na židlích sledujeme děti, co si hrají v písku pár metrů od nás, je nový a velmi vítaný. Voda byla příšerně zakalená, což se hodilo, protože do ní nechtěli, a nemuselo se vůbec řešit, že ještě pár dní nesmí.
Domů jsme se dostali o dobrou hodinu později, než by se bývalo hodilo, ale stane se. Jedli po cestě a doma to bylo rovnou do sprchy a spát.
