Další pátek, kdy na společné přípravy na šabat skoro nebyl čas. Ráno jsem odvedla Haničku do školky, hodila Davida do vesničky patnáct kilometrů odsud do domu spolužačky, kde s partou dalších kamarádů připravovali narozeninové překvapení. Od dvanácti do jedné jsem s manželem byla na schůzce přes zoom (jako my dva plus další člověk, ne že bychom měli rande přes zoom :-)) a pak hned vyrazila do školy. Také chystat překvapení. Rada rodičů žáků šestých tříd zorganizovala sraz za účelem natočení klipu, co dětem končícím základní školu promítneme na závěrečné párty. Otextovali vlastními slovy jeden z hitů loňského léta. Text vtinpě shrnuje šest let, co děti strávily na základní škole – od epidemii korony, přes stávky, války, rakety… Spousta lekcí přes zoom, každou chvíli doma. Jo, užily si toho fakt hodně. Doufám, že následujících šest let na střední proběhne víc vklidu. Točili jsme několik skečů – běžící do schodů, radostně opouštějící školu, s rouškami, v krytech. Dostavilo se nás poměrně hodně, ač plný počet by byl určitě dvojnásobný. Zachraňovali to rodiče, co dorazili v párech. Výsledný klip zájemcům poskytnu 
.
Cestou domů jsem vyzvedla Davida od kamaráda a v podstatě hned, jak jsem přijela, manžel, co tu zatím nachystal většinu jídla na šabat za „pomoci“ prcků, vypadl něco dokoupit – odvážně s celou smečkou 
. Já fofrem zadělala na šabatovou chalu, to ještě stihnu, a teď si užívám kávičky v tichu. Než to vykyne.
Na fotce „rekvizity“ pro natáčení klipu na hřišti v areály školy kluků.
V sedm ráno rakety na dolní Galileji, v poledne drony v západní Galileji (naše oblast) těsně u hranic.
