Dneska výjimečně extra brzy, máme před sebou hodně příprav na svátek. A část i na šabat, protože stejně jako o šabatu platí na svátek omezení – nakoupit si neskočíme. A uslyšíte ode mě znovu až v sobotu večer, když Bůh dá. Budu „vypnutá“ celé dva dny.
Svátek Šavuot (překlad „týdny“) je jedním ze svátků z Tóry. Počítáme 7 týdnů od Pesahu ke dni, kdy lid Izraele obdržel na hoře Sinaj Tóru. Odtud další název – chag matan Tora, svátek obdržení Tóry. Dalšími názvy jsou svátek sklizně (chag haKatzir) a den prvního ovoce (chag haBikurim). Víc vás teorií zasypávat nebudu, jde to snadno najít na internetu 
.
Oslavy svátků se liší podle toho, kde se slaví, ale všichni slavíme mléčnými pokrmy. K večeři budu dělat těstoviny alfredo, na zítra budou zapečené těstoviny se sýrem, zeleninový salát bude výjimečně také se sýrem a jako dezert nesmí chybět cheescake. V supermarketu jsem včera strávila dlouhé minuty ve frontě u pultu mléčných lahůdek a utratila majlant za různé sýry (jsou tu příšerně drahé!). Čeká nás sváteční večeře a zítra dopoledne další.
Odpoledne je pak slavnostní akce na hřišti, což je specifikum sekulárních oblastní – hudba, tanečky, jídlo, zábava pro děti. Hanička už týden ve školce s ostatními dětmi nacvičuje taneček na písničku „eretz zavat chalav, chalav u dvaš“ (země mléka a medu).
Ve škole je každoročně ceremoniál a jakožto návštěvník, co tam byl už po šesté, musím ocenit, že je každý rok jiný . Letos se nově oslavovala miminka, co se narodila rodinám spolužáků. Takové vítání občanků, co na Šavuot obvykle dělá vesnice (ve městech nevím, zřejmě také něco pořádají), jsme si dali i za účasti širokého obecenstva žáků školy a jejich rodičů. Kromě toho se každý ročník představil se svou troškou do mlýna. Prvňáčci, kteří se na pódiu zdobeným budovatelskými obrazci (v sekulárním vzdělávání je hodně důraz na tu sklizeň :-)) prezentovali poprvé, zazpívali a závěrem písně „kacha bevadai kara, kše kiblu at haTora“ (tak se jistě stalo, když dostali Tóru) nad hlavu papírové „destičky“ s deseti Božími přikázáními. Tóru začnou studovat po prázdninách.
Druháci se vytasili s muzikálovým sketchem na téma Noemova archa, což byl jeden z příběhů, které se během roku na hodinách Tóry učili. Velmi trefně během vystoupení začalo krápat, což je na dané období poměrně unikát. Matěj si zahrál veledůležitou roli větve olivy, kterou najde holubice – další dítě, co mělo nasazený dlouhý oranžový zobák a za ruku táhlo mé dítě mávající větví. Naprosto nekriticky přiznávám, že druháci byli nejlepší, pobavili všechny 
.
Třeťáci, co celý ceremoniál spolu s učitelským týmem vedli, se na pódiu objevovali častěji – s úvodními řečmi, písněmi i tanečky. Tancovali i čtvrťáci a páťáci. Jakub se stejně jako v předchozím ceremoniálnu na Den holocaustu objevil, coby přidržovač rámečku, do kterého si sedne holubice míru. Poslední, šestý ročník, na závěr zazpíval školní hymnu, kterou samozřejmě znají všichni, včetně rodičů, čili zpívali a mávali rukama úplně všichni. Dojalo mě, že je to naposledy, co Davida vidím na pódiu základky…
S kamarádkou jsme ocenily, že se povedlo dodržet časový rámec a že nám po hodinovém ceremoniálu zbyde čas na společnou kávu. Sedly jsme si v kavárně u nás ve vesnici u smíšenky, protože ani jedné se nechtělo do rozbordelařeného domu .
Zatímco ona se pak odebrala uklízet, já honem zadělala těsto na pizzu a uháněla na pracák do Akka. Zas pro lísteček.
