Tak předně, konečně se cítím na sto procent fit. Možná to chtělo o chviličku víc spát, protože v osm mě vzbudil budík, ale nedalo se jinak. I o prázdninách tu myslí na to, aby se děti příležitostně setkaly se všemi svými vrstevníky. Včera odpoledne to byl Matěj a dneska v devět ráno měla setkání se školkou Hanka. Zvládly jsme vyzvednout včas kamarádku a o chvíli později už obě skákaly spolu s dalšími dvaceti dětmi v trampolínovém centru vedle v arabské vesnici. Všechno šlapalo podle plánu, uskákané děti se v deset osvěžily ovocným nanukem a po dalších pětačtyřiceti minutách hopsání dostaly pizzu. Příležitostně se chodily napít plus sem tam někdo s brekem, že se praštil, srazil, nepustili ho prvního a tak. Ale žádná tragédie a přihlížející rodiče včetně mě si tak mohli víceméně nerušeně dvě hodiny povídat. Vřelé díky oblastnímu rozpočtu za vyčlenění rozpočtu a dobrovolníkům z řad rodičů za organizaci.
V půl dvanácté po náročném rozloučení s kamarádkou jsme byly zpátky doma u kluků. Giyora makal na zahradě, David se právě vrátil od bazénu, kde nebyl plavat, ale nakrmit zrzavé kotě… Mates a Kuba se byli projet na koloběžce a dorazili úplně zpocení. Teploty šplhají hodně přes třicet a avizovaný déšť nedorazil.
Zbytek dne jsme se tu pokoušeli o úklid. Akce na půlhodinku se táhly celý den. Taková ta klasika s dětmi. Ve finále to nějaké ovoce přece jen přineslo.
