Máme tu v naší komunitní vesničce něco jako hospodu. Říká se jí Ken, neboli hnízdo. Teď se říká stejně i klubu puberťáků, takže tohle se muselo přejmenovat na hnízdo dospělých 
. Je tam bar, lednice s alkoholem a biliárový stůl. Klub je otevřený vždy, když je někdo z vesnice ochotný dobrovolničit na baru. Obvykle to jsou čtvrteční, páteční a sobotní večery. Alkohol je prodáván za velice přátelské ceny, daleko od té třetinky za pětatřicet šekelů, co jsme posledně měli s manželem v Nahariyi. Neplatí se na baru, ale částku si strhnou v měsíčním účtu, co vesnici platíme za to, že tu bydlíme – místní daň plus další výdaje, jako třeba bazén a další společné služby. Občas se v Kenu konají různé přednášky nebo koncerty. Po dlouhých letech jsme tam s Giyorou dneska večer vyrazili na přednášku o historii oblasti Galileje. Připravil ji pro nás spisovatel, autor řady historických knih, který je, jak jsme zjistili, dlouholetým obyvatelem naší vesnice.
Bylo to zajímavé a přínosné a chystáme se chodit častěji. Že po návratu v deset večer najdeme to mladší z dětí, co včera naspaly na kempingu blbě sotva šest hodin, pořád vzhůru, bylo hodně proti očekávání. Tak moc, že blížící se rodinný kemping na příští víkend jsme raději zrušili. Představa, že bychom s ním měli být v super přelidněném místě po skoro probdělé noci až do odchodu šabatu, se nezamlouvala ani jednomu z nás. Uvidíme, jestli najdeme něco vhodnějšího nebo to bude další šabat doma, jak ho známe.
