Jeden světlý okamžik dneška na přiložené fotce – chvíle, kdy si syn s terapeutem hraje Monopoly Fortnite a já vedle v pizzerii u kávy sepisuji shruntí včerejšího setkání s klientkou Paamonim.
Byly i další – Hančiny medúzy, co s tátou tvoří s nadšením už od včerejška, procházka s klukama po západu slunce, kdy už není tak příšerné vedro, synovo melodické citování vět z Tóry (učí se na bar mitzva).
A bláznivé okamžiky taky nechyběly. Ač je to pořád obyčejný izraelský standard, za který jsme rádi 
. Cestou zpátky domů se mi v autě rozsvítila kontrolka, takže zítřek začne manžel návštěvou servisu. Na odpoledne na 17:50 jsme měli termín lékařské komise na sociálce v Akku. Minulý týden odtamtud kdosi volal, jestli bychom mohli přijít už ve tři. Mohli, proč ne, odsouhlasili jsme to, nicméně aktualizaci času schůzky jsem v sms neobdržela. Po příjezdu na místo se ukázalo, že nám počítač nevydá lísteček, protože v systému je stále uvedeno 17:50 a lísteček můžeme dostat nejdříve hodinu před termínem. Hmm, co teď. Prý počkat, až se otevřou dveře některé z komisních místností a zeptat se. Kromě nás ale čekalo několik dalších rodin. My komisí neznalí jsme stresovali, že budeme čekat hodinu, ale ukázalo se, že na tomhle úřadě pracují s časy dobře. Před třetí přišla slečna a otevírala místnost pět, tak jsem se k ní vrhla s vysvětlením situace. Prý „jojo, víme o vás, doktor ještě nedorazil, chvilku počkejte (to je v Izraeli taky dost zavánějící neštěstím a nutností prodloužit babysitter o hodinu) a my si vás zavoláme. K našemu překvapení jsme opravdu do pěti minut byli zavoláni. A k ještě většímu překvapení, spíš až šoku, jsme po dalších pěti minutách byli vysláni ven. Doktor rozhodl o stupni invalidity dítěte ze dvou vět, fíha. Prý četl do hloubky materiály, co měl k dispozici. Hmmmmm… My se výsledek komise dozvíme zřejmě za několik měsíců. Každopádně doufám, že to byla jednorázová zkušenost.
Únava se mě nepouští a blíží se nám další výlet, tak možná přece jen zaskočím k doktorce.
