Vyčerpaná po prvním dni prázdnin, to je smutné skóre. Ale ono to spíš bude celým tím předchozím měsícem, mě teď tak napadá. Dneškem to jen „dojelo“, vlasně nijak extra náročný nebyl. Princezna šla do družiny, s klukama jsme doma trochu uklízeli, zaskočili k doktorce a na pracovní úřad. Jako ano, kdybych jela sama, asi by to bylo snazší, ale strašně jsem je nechtěla nechat doma, potažmo u obrazovek.
Ono už ráno jsem se probudila s protivným škrábáním v krku a pocitem těžkých kostí, tak jestli na mě nepřeskočila potvora, se kterou se evidetně pral Matěj v posledním týdnu. I Hanča je nějaká usmrkaná. Původně plánovaný večer u bazénu s večeří tam jsme zrušili. Zaskočili jen velcí sami. Hanča tu měla kamarádku a Matěj se dost protivným způsobem nudil. Jemu se kámoše splašit nepovedlo, všichni byli na kroužku nebo v bazénu.
Světlým bodem dneška je, že se tu objevil manžel. Akorát včas na to, aby mě vystřídal u Matěje, co ne a ne zabrat.
Určitě by se hodilo ještě teď vymyslet, co s nima podniknout zítra, případně aspoň, co jim dám najíst. Jenže nevymyslím už vůbec nic, jdu spát.
Foto vzpomínkové z loňského červencového výletu na Rosh HaNikra. To byl Matěj ještě ochotný jít do družiny a tak byly dny, kdy jsem dopoledne měla doma jen dva starší. Uvidíme, jestli se posbírám dost na to, abych se vydala někam s celou silnou trojkou. Snad ano, chtělo by to.
