Domluvily jsme s maminkou Hančina ruského kamaráda dětem ve čtyři rande na dětském hřišti. Synátoři tam nechtěli, ale doma samotné jsem je zas nechtěla nechat já. Matěj vyslovil přání, že se sejde s Šimonem na basketbalovém hřišti, jenže jeho mamince se nepozdávalo, že budou sami. Slíbila jsem, že zkusím urvat aspoň starší bratry, že budou dohledovat. Vypravili jsme se fofrem a dorazili na sraz včas, ale tím končí vše, co šlo dobře. Kamarád z basketbalového hřiště odešel, dle synátorů z neznámého důvodu, takže po té, co dojedli zmrzku, se Matěj vydal za námi na to údajné hřiště pro prcky. David, co měl v pět vodní radovánky v klubu teenager, mi mezi čtvrtou a pátou sedmkrát volal. V pět přišla Haničky další kamarádka a Vládík brečel, že si ho Hanička už nevšímá. Kromě mého druháka Matěje se hřiště nepochopitelně zaplnilo dalšími asi osmi dětmi v jeho věku, co bezohledně zaplnily prckům všechny prolejzačky. Ve třičtvrtě na šest jsem potřebovala jít domů, abych pomohla Kubovi s výpravou na první školní výlet s přenocováním (to je u nás v pátém ročníku). Nechtěla jít Hanička, nechtěl Matěj, Kuba volal, kde jsme a kdy ho už konečně přijedeme nabrat. Do toho přišel Matesův kámoš, co si, jak se ukázalo, z hřiště pouze odskočil přivézt koloběžku a zas se vrátil – když už byl Mates pryč…
Hovor v 17:45 od Davida prozradil, že akce v klubu skončila. Než jsme se konečně dohrabali domů, přijala jsem dalších 7 hovorů. Při balení batohů si Kuba vzpomněl, že si nekoupil ty křupky, co nutně na zítra potřebuje. Takže zatímco já chystala večeře a mladší do hajan, starší šli pěšky do smíšenky. Další tři hovory od Davida. Ano, při tom sedmnáctém krátce před osmou jsem se rozječela, přiznávám. Ale už jsme to srovnali. Byli jsme spolu od rána, protože si právem stěžoval, že bráchové jsou každou chvíli místo školy doma a on nic… A teda jo, doufám, že příště bude víc myslet než volat 
.
Ty dny bez muže umí být někdy plné výzev, i když jsou děti už větší. Ale jak u nás říkáme často – kéž tohle budou výzvy, s kterými se musíme potýkat. Vlastně to nakonec byla dobrá akce. A bylo super vidět plné hřiště a slyšet smích a výskot dovádějících děcek.
Kromě oblíbeného dětského hřiště na fotce taky přidávám vtipnou návštěvu, co sem dopoledne zabloudila a ožírala kytičky podél chodníků :-)-
Drony dneska vybuchovaly nejen na severu, ale jeden se přidal i na jihu – z Gazy… U většiny jsem se dočetla, že nebyli zranění. Aspoň tak.
