Nic se nestihlo, ale den byl plný a jsem zničená, jak kdybych běžela maraton. Vlastně taková klasika s dětmi. Dneska jsem měla doma všechny kluky. Jeden měl oficiální volno po včerejší párty, druhý si ho zařídil noční nevolností a třetího jsem ani nezkoušela vyhnat. Prostě jsem vypla všechny budíky. A kupodivu to stálo za to, přispala jsem si o víc než půl hodiny. Hanča po ranních výměnách názorů mezi chlapci ochotně cupitala do školky a já měla pocit, že bych taky radši šla. Měly jsme zpoždění a překvapivě byl i dneska ještě divadelní kroužek, ač jsem zvyklá, že takhle blízko konci školního roku se už žádné kroužky nekonají. S chlapci jsme zvládli mírný úklid a kolečko nákupů, vybavení na řádění v bazénu, potraviny, dárky. Skoro tři hodiny. A jo, bylo to na ně moc. I na mě. Ač jsem si pak říkala, že to bylo pořád lepší, než aby seděli u obrazovek. Takže výjezdy budou i nadále, jen je budu muset kouskovat.
Odpoledne pak uteklo jako nic, na chvíli na hřišti, vyzkoušet nový dron, zaskočit do knihovny a kluci ještě si zahrát po síti Minecraft s velkým nevlastním bráchou, zatímco já chystala rychlou večeři. I ukládání bylo s půlhodinovým zpožděním, zjevně jsem skluz do večera nenahnala.
Na fotce maličký gekon, smamit se mu tu říká. Je sladkej. Běhá tu po domě už pár dní a Davidovi se dneska povedlo ho odchytit. Na chvilku.
