Kávu si obvykle dávám nejpozději ve čtyři, ale dneska není zbytí. Dřez prozrazuje, že manžel není k dispozici. Musíme si znovu začít zvykat na jeho absence. Zítra máme důležitou schůzku a na poslední chvíli se na ni snažíme trošičku připravit. Ač vlastně ani jeden nevěříme, že to má extra význam.
Už podruhé tento týden řídím budíka. Včera to bylo kvůli Davidovým koním. Zítra vstává do školy Jakub. David se upřímně zděsil, že je zítra už škola. Ale není, jen šesťáci musí připravit ceremoniál pro prťata, co ponesou velkou aktovku úplně poprvé. Zas jsem zamáčkla slzu, že je to jak včera, když byl v jejich pozici Kubík. No a příští rok, až vykročí Hanča? To slzu zamáčknout nezvládnu… Ale uznávám, že je trochu brzy na to myslet, se všemi těmi překvapeními, co nám tu umí přichystat. Letos se aspoň nemluví o stávce ve školství.
Den byl klasicky splašený. Ráno okruh Nahariya – Akko – domů. Konečně jsme pořídili chladící kapalinu. Když jsem se Giyory ráno ptala, jestli jí tam mají, prohlásil: „Na webu měli, že mají. Když jsem tam volal, tak mi řekli, že mají. A teď tam dojedeme a uvidíme, jestli opravdu mají.“. Pro představu, jak to tu taky funguje 
. V Akku na pracáku jsem narazila na zavřené dveře. Otevřel strážce a ukázal mi tabulku, kde je vyznačená dovolená. Ano, pracovní úřad zavřený, mají dovolenou. Do konce srpna. A týden na to, druhého září, mají taky zavřeno, protože něco slaví. Takže přijít za tři týdny. Prý mám jet na výlet. Škoda, že nemůžu.
Zdraví i Ginger
