Zpátky v Izraeli! My v pořádku, dům v pořádku, zvířátka a zahrada také.
V kompletní sestavě jsme do Česka letěli po dvou letech. Proti předchozímu výletu, kdy jsme v Česku trávili celý měsíc, bylo šest dní pro mě zoufale krátkých. Ale okolnosti momentálně delšímu výletu nepřejí, tak nezbývá než být ráda i za tohle. Zásadní účel, čili rodinná setkání, cesta splnila. Návštěva hradu, aquaparku a výlet do lesa k potoku zajistily manželovi pocit, že si užívá rodinnou dovolenou. Šance na další takovou v Česku se tak rapidně zvýšila 
.
Let v noci zpátky domů vyšel skvěle. Než letadlo vystoupalo, byli sice prckové už hodně přetažení a usínalo se jim hůř, ale zas extra trápení to nebylo. Zabrala jsem i já a prospali jsme skoro celý let. I v autě cestou domů tentokrát spali všichni. V šest se svítáním jsme odemykali dům a David se rovnou plácnul na sedačku a pokračoval ve spánku. Giyora, co nespal cestou vůbec, ho následoval na druhém gauči. Dva mladší kluci se pustili do stavění lega, co si přivezli jako dárek od tety. A Hanička se vrhla na výtvarné tvoření, co si v Česku moc neužila. Nevím, jak dlouho stavěli, ale v určité fázi přišla Hanča ke mně s brekem, že potřebuje pomoc ode mě nebo od táty nebo od někoho, ale že všichni tvrdě spí… Stačilo osušit slzy, přitulit, a už spala taky.
Vstávali jsme v devět do úplně běžné středy. Já skočila na pracovní úřad, manžel poté vzal dvě děti na nákup, zatímco druzí dva preferovali zůstat doma se mnou. Přivezla jsem si s sebou z Česka nevítaný suvenýr, nějakého vira. Doufám, že ho do zítra vyženu. Vzala jsem si na pomoc Becherovku, tak snad ty řeči o jejích léčivých schopnostech nejsou plané.
Pro jistotu jsem se taky cpala vitamíny ve všech formách – konzervované i čerstvé, ve fících, v maracuje. A i když jsem chuť k jídlu moc neměla, humusu od Abu Adam jsem neodolala!
