Šabat za námi. Už čtvrtý v tomhle bláznivém stavu. Ale když si vzpomenu na první, byl dneska až neuvěřitelný klid. A nejen u nás, co jsem se dívala do zpráv a historie poplachů. Od včerejšího večera, kdy jsme ještě z okna pozorovali na noční obloze „ohňostroj“ z odstřelů raket mířících na Haifu, nebylo do konce šabatu vůbec nic. Až v půl deváté večer zaječelo z telefonu upozornění. Že se jedná o rakety mířené „do naší oblasti“ a nikoliv přímo do naší vesnice jsme zjistili, až když jsme všichni, včetně juniora, ze kterého kapala voda, protože jsem ho vyhnala ze sprchy, byli zavření v mamádu. Ověřili jsme, které vesnice okolo houkaly (všechny), počkali chvilku, až to venku přestane bouchat, a zase jsme vylezli.
Den byl převážně slunečný, byli jsme hodně venku. Opět jsme se odvážili vyrazit i kousek za zahradu hledat berušky, konipásky a želvy. Objevili jsme všechno, včetně té želvy! Na fotce sice vidíte jinou, protože o šabatu nefotím, ale byly si podobné 
. Děti měly radost, přinesly jí plátky rajčat, pojmenovaly ji, hladily jí, pozorovaly – krásně zabitá část odpoledne! Když se později po nebi rozlezly mraky, vrátili jsme ji na místo, kde jsme ji našli, a rozloučili se s ní. Ať si před deštěm, co se k ránu zas má spustit, najde hezkou schovku. Courají tu v tuhle roční dobu hodně a občas přilezou až do zahrady. Milí návštěvnící. Ale je třeba mít na paměti, že když je sluníčko dost silné vytáhnout ven želvu, může člověk potkat také hada…
Stav prodloužen beze změny do 30. března. To neznamená, že bychom snad čekali velké změny… Ale můžou se dít menší. Zaregistrovala jsem něco o tom, že bychom snad na severu brzy mohli mít o 15 vteřin víc času na doběh do krytů. Tak můžu snit aspoň o mírném rozšíření trajektorie procházky 
.
