Do obýváku, co se nám dočasně proměnil v pódium pro víc než dvacet účinkujících, jsme úspěšně vrátili sedačky a konferenční stolek. Jinak se ale šabat stejně jako oslava narozenin nesl v duchu Ledového království. Zůstala výzdoba včetně ubrusu – fialovo modrého se sněhovými vločkymi, co výjimečně nahradil obvyklý bílý. Po domě ještě teď poletují balónky s vyobrazením Anny, Elzy a Olafa a dalších známých postaviček, narozeninové dekorace zdobí stěny i vstupní dveře. Z dortu, co byl až nečekaně dobrý, nám zůstalo k ranní kávě.
Hanička byla naprosto úžasně nadšená úplně ze všeho. Těžko to mohlo dopadnout lépe. Co už, že tu budeme mít vločky ještě týden nebo kdo ví, jak dlouho, než to tu dám definitivně do kupy. Ne, že by to nešlo hned zítra, ale má to nízkou prioritu.
Venku bylo extrémní horko, tak jsme se zas ani projít ven nešli. Matěj se ne a ne vzpamatovat, zítra poženeme k doktorce. I když dneska ráno nadšeně hlásil, že už je mu mnohem líp, rychle se to zas zvrtlo. Na školu zítra to není ani náhodou ;(.
Můžu doufat aspoň v to, že se k němu nepřidá někdo další…
Jen dodávám, že paní na fotografii nejsem já, ale profesionálka na dětské oslavy, co jsme si pozvali. Já bych dvacet dětí nedokázala zabavit ani na deset minut, natož na dvě hodiny!
