V troubě olivová a kukuřičná nádivka, co tu děti mají moc rády. A také další várka korpusu na dort, protože ty původní vyšly nízké tak, že by z toho dvoupatrový nebyl ani náhodou. Krém připravený, teď ještě kdo a kdy to ozdobí. Obvykle děláme klasický čokoládový, jenže Hanča má oslavu ve stylu Frozen a pod vanilkový krém se údajně nehodí. Já a junior jsme to manželovi oponovali, ale nedal se a korpus je také vanilkový. Tak snad to bude aspoň trochu vzhledné a hlavně jedlé…
Na zítra zůstalo spousta úkolů včetně stěhování nábytku tak, aby se do obýváku podařilo usadit něco kolem dvaceti dětiček. A aby toho nebylo málo, rodina se v deset dopoledne shází u hrobu dědečka – manželova otce. Každý rok si v tomto období, okolo dne jeho narození, na něj zavzpomínají. Není to žádná dojemná nebo ubrečená sešlost, obvykle srší vtipy a pošťuchují se, jak už to tak v Izraeli bývá, kdykoliv se rodiny potkají. Přece jen se u toho hrobu už schází už bezmála 50 let.
