Vstávání v pět na východ slunce na pěší výšlap na Masadu jsme odložili na příště. Když jsme se v půl desáté vrátili ze snídaně na pokoj, zjistili jsme, že park Ein Gedi, což jsme považovali v okolí za jediný možný cíl v tomhle vedru, je otevřený jen do desíti. A že to nestihneme.
Sedět s dětmi na hotelu u televize nebo strávit celý den u bazénu se mi ani trochu nechtělo, takže jsem vzala za vděk manželově nápadu, že “no tak teda zkusíme ten Ein Bokek, prý to tam dali do kupy”… Dozvěděla jsem je, že nad hotelovou oblastí Ein Bokek je potok, o kterém jsem neměla tušení celé roky, co tu v Izraeli žiju. Prý proto, že byl smradlavý a špinavý. Ne že by voda byla kontaminovaná, mohli za to údajně minerály. Ale asi tři roky zpátky vodu očistili od páchnoucích složek a teď je odvádí trubka. Potok dala do kupy správa národních parků a měl by být teď schůdný.
Nevím, jestli má očekávání takhle záměrně mírnil, abych pak byla nadšená o to víc, nebo fakt sám nevěděl. Po dvou minutách chůze od parkoviště jsme došli k potůčku a další “mokré stezce”. Courání potokem má tady v poušti mnohonásobně větší kouzlo než na severu. Průzračný potůček vede z části pod porostem, z části pod skalami, až se člověk bojí, jestli to na něj nespadne. A z části na sluníčku, před kterým je nutné se pořádně schovat – pokrývka hlavy, koupací trička. Procházka k nejvrchnější části, co je přístupná, nám velice pozvolným tempem trvala asi třičtvrtě hodiny. Tam jsme se v příjemně osvěžující vodě ve stínu povalovali určitě půlhodinu. A pak celé zpátky. Nádherné výhledy, úchvatná příroda, zurčící průzračná voda. Neuvěřitelný relax uprostřed pouště. Ve srovnání s Ein Gedi je stezka absolutně nenáročná a navíc je přírodní rezervace Ein Bokek aktuálně přístupná zdarma. Štěstí, že to Ein Gedi jsme nestihli 
.
Po poledním odpočinku na pokoji byly děti s tátou v bazénu. Hanča se vrátila asi hodinu před kluky, které jsme v pět museli z bazénu vyhánět, abychom se vypravili ke slané louži. Nakonec jsme se v Mrtvém moři namočili všichni. I když děti jen na pár vteřin (mamí, au, pálí, štípe). Ale máme radost, že už jsou ve věku, kdy to s nimi jde aspoň takhle.
