Ne ne, nejedeme na výlet. To si jen dva mrňousci pohotově připravili „evakuační zavazadla“, když jsem odpoledne začala chystat mamád. Posledně nás to chytlo poněkud nepřipravené, takže když tentokrát Írán vyhrožoval, že odpověď za útok v Bejrútu je už na cestě, vzali jsme to poctivě. Vynosit sestavu bubnů, připravit pěnové puzzle, matrace, ventilátor, baterky…
Ještě jsem se narychlo rozhodla, že skočím na lekci Tóry. V osm večer ještě byla situace nejasná, čili jsem babysitter zainstruovala, ať Hanču uspí v mamádu na matraci. Až bude spát ona, přijde Matěj. Velcí klidně můžou do postelí, případně by to doběhli.
Když jsem se před desátou vrátila domů, bylo prý už po hrozbě. Všichni kluci byli vzhůru, tak jsem je poslala spát do jejich pokoje, a Hanča je teď sama v mamádu. Musím vymyslet, co s ní. Totiž co mi dává největší šanci na nerušený celonoční spánek, abyste rozuměli 
. .
Chlapci byli otrávení, že zítra nakonec škola je. A já jsem ráda, že nám konečně vyjde sraz s kamarádkou, co jsme kvůli Íránu už dvakrát rušily. Teda snad vyjde. Ono se to do rána ještě může vyvrbit, že .
