„A kde jsou housenky bource morušového?!
“, vybalila na mě ve školce vychovatelka, když jsem s mírným zpožděním přivedla princeznu. Jejda, doma. Krabice s housenkami putuje mezi dětmi, co mají na zahradě moruši a tudíž neomezené množství potravy k dispozici. Ráno se pak vrací do školky s novou náloží listů. My je dostali v pondělí a protože včera byly prázdniny (Lag BaOmer), užili jsme si je celé dva dny. Vrátila jsem se domů i s princeznou, co zapomněla hru, kterou si nutně chtěla do školky přinést. A zas do školky, kde jsem se rozloučila s housenkami a na druhý pokus i s princeznou.
Kromě nutné návštěvy pracovního úřadu, kam musím každou středu, dokud nebudu mít práci, nebylo na programu nic zásadního. Pořád se necítím fit (táhne se to!!!) a tak jsem si naordinovala odpočinkové sezení u pc a nenáročné domácí práce. V deset mě překvapil telefon od vychovatelky, kterou zajímalo, jak princezna spala. No… dobře… Šla spát normálně, vstávala normálně. Prý si stěžovala na bolest bříška, šla se na chvilku natáhnout – a usnula! Ve školkách v Izraeli se od tří let nespí a že by moje super aktivní holčička dopoledne sama od sebe usnula, je naprosto nevídaná situace. Samozřejmě budící podezření a obavy u vychovatelek a i u mě. Nechaly ji spát. Prý uvidíme, až se probudí.
S návštěvou pracáku jsem tedy neotálela a mazala do Akka, ať to stihnu, než budou volat, že si pro malou mám přijet. Na úřadě stejný proces jako před týdnem – namačkám do automatu číslo občanky, přiložím ukazováček a dostanu lísteček, že mám jít domů. Volně přeloženo „My od vás nic nechceme, protože jednak je výše vaší podpory v nezaměstnanosti směšná a jednak ji ještě nedostáváte. A jestli chcete něco vy od nás, najděte si to na webu.“
Whatsapp od vychovatelky „Vzbudila se. Uvidíme, jak bude jíst.“ A o hodinu později posílá foto slečny spokojeně malující temperami. Vida, tak možná dobré. A možná ne, protože doma vybaluji netknutou svačinu. O tom už mi nikdo vědět nedal.
Doma pak zase dobré, chovala naprosto normálně a i jedla
. Dost možná se v něčem plácá jako já a manžel. Neobtěžuje to moc, ale unavuje to… Počkáme, co přinese zítřek.
Dneska jsme dostali oficiální informaci, že čas na úprk do krytu narostl o 15 vteřin. A tudíž máme celých 45. Prima. Prý se blíží dohoda o konci války. Kéž by.
