Zas mi nebylo smutno. Doma dva ze čtyř. Syn si vyžádal kompenzaci za to, že díky přeplánování výletu do Tel Avivu přišel jen o jeden den školy a ne o dva, jak bylo plánováno. A princezna ráno nějak skřehotala, tak jsem ji po tom zvláštně ospalém včerejšku také nechala doma. V jednu dorazila na dvě hodiny posila v podobě manžela a já pohotově zdrhla do supermarketu. Večer se pořádaly ohníčky, co se z pondělka, kdy byl Lag BaOmer, na dnešek přesunuly kvůli počasí.
Manžel odjel a já na ten blázinec zůstala sama. Donést občerstvení – za jedno dítě džus, za druhé sušenky, za třetí sýrové burakas (slané šátečky z listového těsta) a za čtvrté mísu nakrájeného ovoce. Odvozy na kroužky, svozy domů, poklusy k táboráku, co se konal na louce nedaleko od naší zahrady. Školky až třeťáci spolu od půl šesté do půl osmé, páťáci, sedmáci a deváťáci od půl osmé dál. Šesťáci až v sobotu večer po odchodu šabatu, jak jsem zjistila až během ohníčku mrňousů. Zklamaný šesťák, že si nemůže hodit do ohně bramboru, protože to není jeho ohníček. Princezna s natlučenými koleny, dvakrát. Rozčilená, že jdeme domů, aniž by snědla párek opečený na ohni (ano, opravdu tu na ohni opékají párky). Já taky rozčilená, že jdeme domů pozdě, mám tu mraky nádobí, nezapla jsem bojler a nemáme teplou vodu. A místo, abych dělala, co je potřeba, opékám ji na pánvi párek, aby nepřišla o svou dávku karcinogenů. S další mohutnou dávkou pak přijdou velcí – uhel, jehož maličká část uprostřed prozrazuje, že byl kdysi brambora. Strašně si od toho ušpinili ruce. A dřez v kuchyni. Umyvadlo v koupelně také. I ručníky na ruce.
Jsou prostě skvělí. Jak rychle dokážou zařídit, že člověk zapomene na válku, co nedávno byla a na to šup se může vrátit 
.
Na fotce táborák Lag BaOmer tři dny po Lag BaOmer. Někde tam mezi těmi lidmi…
