Je to kýč, já vím, ale tak aspoň víte, proč se té pláži říká „koňská“ 
. Foto jsem si vypůjčila od manžela protože já dneska blejskla jen lampu v Ikea ;)). Nemířila jsem pouze tam, bylo toho víc – na pracovní úřad v Akku, pak do Haify nabrat milou společnici Hanu Mayer na procházku po obchodním domě plus již zmíněná Ikea.
Cestou do Akka jsem pro jistotu zkontrolovala sms od pracovního úřadu, jestli jsem to nezblbla, jak já umím. A trochu jo, stálo tam, ať se dostavím mezi 10:30 – 13:00. A já mířila na devátou. Už jsem si v hlavě přeprogramovávala den, když mi došlo, že žiju, kde žiju – v Izraeli, že 
. Vážně někoho zajímá, jaký je v sms čas? A už jsem skoro tam, tak zajdu, třeba to… Správně, dopadlo. Prý „jee, to je jedno, naťukejte do stroje číslo občanky a jestli vyleze lísteček, je to cajk“. Vylezl, s obrázkem domku, oznamující, že mám odškrtnuto, mám jít domů a přijít zas za týden.
Nepokrytě přiznávám, že vzhledem k tomu, jak dlouho jsem v Ikea nebyla, jsem si procházku užila možná ještě víc než tu u moře 
. A bylo mi úplně jedno, že jsem domů nakonec přivezla jenom křídy.
Těším se na další normální den! Nebudu se zlobit, když to bude ten zítřejší . Že i dneska na několika místech blízko hranic s Libanonem (v jednom případě i o kousek dál) sirény zahnaly lidi do krytů, už snad ani není třeba zmiňovat…
