Dneska celý den v zápřahu mezi dětmi, takže teprve teď po uspávání jsem mrkla na zprávy a zjistila, že u hranic pěkně přiostřilo a že se tam od zítra zas ruší školní docházka. Ono takhle bylo na pováženou, že tam je, když průměrně jednou denně tam dron vybouchl a sem tam někoho zabil. Během dne byla víc slyšet letadla. A ve zprávách mluví o rozšíření operace v Libanonu. Asi to bude chtít zkontrolovat připravenost mamádu.
U nás k rušení školní docházky díky Bohu zatím důvod není, ale měla jsem tu od rána Matěje. Psal odpoledne nějaký rozřazovací test a nechtěla jsem ho zatěžovat vyučováním. Zatížila jsem sebe a ráno to chvíli vypadalo, že to byla chyba, ale nakonec jsme to ustáli se ctí, i Monopol jsme si zahráli. A docela dost jsme si povídali. Na jednu stranu fňukám, že mi „mé“ dopoledne obsadí prcek a na druhou stranu vím, že to je přesně ten důvod, proč nechodím do práce 
.
Hanča byla výjimečně v družině a pak ještě u kamarádky, protože jsme se z testu vrátili až po páté. Stavili jsme se ještě v knihovně, kam za námi doklusal z domova Kuba, co po týdnu dočetl Harryho Pottera a chtěl další díl. Pak už to bylo „jen“ najíst, vykoupat a spát. David dorazil až po deváté, byl s kamarádem a jeho tatínkem na festivalu v drúzké vesničce, kde večeřel belgickou wafli. A já se jim dělám s karbanátky z qinoa. Co nechutnaly žádnému z potomků, takže mám do konce týdne vegan karbanátky na tisíc způsobů.
Odešla nám myčka nádobí a vždycky si říkám, že vyberu večer, že přes den tím nebudu ztrácet čas. Jenže večer se mi zas chce víc spát než vybírat myčku… Jako dneska.
Na fotce častý návštěvník – sojka. Máme jich tu ve vesnici spoustu. A taky volavky – doprovází krávy, co se sem občas beduínovi ze sousedství zaběhnou . Určitě jsem v minulosti fotila, jak nám tu ožíraj olivovníky. Taky vám sem někdy dám!
