Máme to za sebou! Hosté dorazili naprosto nečekaně úplně na čas a v plném počtu. Atmosféra skvělá, četli jsme Pesachovou hagadu, princezna si dle tradice jakožto nejmladši člen rodiny před početným osazenstvem zazpívala „Ma ništana“ (píseň o tom, číím se liší tato noc od všech ostatních nocí). Ostatně písněmi se v hagadě vůbec nešetří a dost jsme se snažili, aby nás bylo otevřeným oknem slyšet aspoň k sousedům, co tradice vůbec nedrží, aby z toho také něco měli 
. Bylo veselo, přemíra jídla, vtipné rodinné historky, o kterých mám pocit, že se vypráví při každé sešlosti znovu, ale vždycky se najde někdo, kdo je ještě neslyšel.
Někdy před jedenáctou na rozloučenou mírný ohňostroj – útok na Nahariyi. Přesně, když jsme se mezi dveřmi loučili s hosty, čili jsme na vybuchující rakety hezky viděli. Připomenutí současné nepříjemné situace, na kterou jsme během oslav měli to privilegium úplně zapomenout.
Pak jsem fofrem přichystala mamád na spaní a poukládala chlapce, co všichni vydrželi vzhůru. Když jsem se zas připojila k manželovi, dům díky němu už byl blízko původnímu stavu. Skoro do jedné jsme ještě probírali večer a poklízeli a pak jsem se šla uložit spolu s malou, co do té doby spala na malém gauči vedle kuchyně. Dlouhý den to byl.
Noc se bez sirén neobešla. V půl čtvrté, v půl páté a ve čtvrt na sedm ráno upozornění na dodávku z Íránu. V pvním případě jsme houkali, v druhém se manžel do mamádu také přišel zavřít, abychom zjistili, že tentokrát je to ve vedlejší vesnici. V posledním případě z toho nic nebylo, ale bohužel se díky kříčícímu telefonu probral junior a znovu už nezabral.
A od teď celý týden pěkně jen macesy. Na tisíc způsobů. Já je lámu do kávy, děti jí s čokoládou nebo krémovým sýrem, dělá se macesová pizza, macesová omeleta, macesový toast. Zatím všichni spokojeni. Ten týden obvykle strašně rychle uteče.
Venku zataženo, v noci pršelo. Tradičně se potvrdilo, že mýt okna před Pesachem nemá cenu. Ale bylo celkem příjemně, aspoň na zahradu jsme odpoledne vylezli. Dodávky sem k nám se nekonaly, přes nás občas něco málo. Sirénu jsme slyšeli jednu od sousedů.
Jdu spát, než bude příliš pozdě. Kdo ví, co nás zas v noci čeká.
Ilustrační obrázek zajistila AI, my nefotíme – jak jsem zmínila, svátek je pro nás jako šabat.
