Ráno jsem během telefonu s kamarádkou na téma polystyrenových koulí zjistila, že existuje další seznam, kam jsem se zapomněla doplnit – páťáci také mají společnou snídani, zítra ráno. Zbyl na mě tác s ovocem. Klika, že snídat budou až po ceremoniálu a můžu to nachystat až ráno a vzít s sebou na devátou. Jinak by Jakub kromě družice, co dneska s kámošem úspěšně zvládli na zítra vyrobit, táhl autobusem ještě ovoce. Polystyrenové kuličky různých velikostí, co jsem pořídila, sloužily jako záložní materiál na sluneční soustavu, kdyby se družice nepovedla. 
Povedla, naštěstí, protože Hanička s kamarádkou začaly tvořit sněhuláky. Pak se k nim přidal i Matěj, a během hodiny už žádné kuličky nezůstaly.
Kamarádi se rozešli do domovů až dlouho po sedmé, tak jsem byla ve skluzu s koupáním a ukládáním. Nemám to ráda, ale zas už to jde, když nejmladšímu členovi smečky je skoro pět.
Dopoledne jsem do pytle konečně stihla zasázet batáty, k čemuž jsem se chystala už týden. Jako vážně do pytle – prý se takhle pěstují. Zkouším to prvně, tak jsem zvědavá, co se z toho vyklube. 
Venku to odpoledne hodně bouchalo, ale podle varovného systému byl jen v poledne dron na Golanech. Tak nevím, buď to byly výbuchy z Libanonu, co u nás také mohou být slyšet, cvičení, pokusy, nebo rakety na volná prostranství. Každopádně nic ohrožujícího. Situace zjevně zůstává beze změn.
