Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že nechám děti s babysitter a skočím si na lekci Tóry. I za cenu, že případně nebudou spát, když se v půl desáté vrátím. Spala jen Hanička a David, zbytek jsem musela popostrčit. Ale zas padesátiprocentní úspěšnost se cení. Určitě to někdy zopakuju, protože letmý pohled do kalendáře napovídá, že lekce Tóry se příliš netrefují do večerů, kdy muž bude doma.
Tvora na fotografii jsme tenhle týden objevili na terase. Ano, pavouci se tu vyskytují a občas pořádní, ale tenhle dostal medaili za zatím největšího objeveného osminohého potencionálního návštěvníka našeho domu (bydlíme tu víc než 13 let!). Manžel zametal a tohle se mu chytlo na koště. I jeho těch určitě patnáct centimetrů, co ta potvůrka měla, aniž by musela extra natahovat nohy, hodně překvapilo. Prý: „No neeeeee, pojďte sem, tohle MUSÍTE vidět!“ Tvoreček navzdory své velikosti vypadal jako mládě a koště se pokoušel napadnout. Ač mě má arachnofobie po letech v Izraeli záhadně opustila, po blízkém setkání s tímhle kouskem jsem o něco víc obezřetná – když dětem odkrývám bazén, jdu nakrmit králíky nebo se probírám špinavým prádlem…
Chtěla jsem vám ho ukázat dřív, ale na dnešek jsem měla naplánovaný sraz s kamarádkou, kterou jsem neviděla příííííšerně dlouho. A měla jsem vážné obavy, že by si výlet sem rozmyslela 
.
A ne, tímto vás nechci odradit od návštěvy Izraele! Když jsem to tu zvládla já, vy určitě můžete také. Ale dobré je být připraven 
.
