Tak dobře jako na dnešek jsem se nevyspala už víc než.. kolik? Určitě přes 40 dní! Když jsem včera uléhala v pokoji vedle princezny na vlastní matraci 90*200, připadala mi strašně moc velká! Ano, klasika, chcete-li učinit člověka šťastným, vezměte mu, na co je zvyklý, a po nějaké době to vraťte… Ověřeno, funguje to skvěle 
.
S vracením ostatního máme smůlu. Ač byl v noci u nás klídek a teprve okolo deváté se Erezovic dům začal probouzet, přes den se to zkazilo. Ráno to ještě vypadalo nadějně – dlouhé mezery mezi útoky, které byly navíc jen blízko hranic, čili daleko od nás. Klid a ticho, na které už vůbec nejsme zyklí. Jenže pak zas bum bum bum Nahariya. A krátce po tom siréna u nás, to bylo paniky najednou. Jak kdyby to bylo poprvé 
. Po odklizení do mamádu jsme zjistili, že jde o drony. Odstřely jsme neslyšeli a po deseti minutách jsme mohli ven. Ale pak ještě letěly rakety na Karmiel a okolí – mimo jiné tam, kam kluci zítra měli jít do školy. Čili jsem se definitivně rozhodla, že jestli nedojde k nějaké dohodě, tenhle týden ještě nepůjdou. Přesně když se šly děti s manželem na střechu podívat na západ slunce, měly v přímém přenosu opět odstřely nad Nahariyí. Takhle to nevyděsí ani ty prcky, protože rána je pěkně dlouho po optickém vjemu a lze je dopředu upozornit, že „teď bude bum“.
Jak se ukázalo o něco později, i bezpečnostní složky vyhodnotily, že se to správným směrem nevyvíjí – a zpátky zpřísnily nařízení pro naši oblast. Vracíme se být oranžoví, školka zítra na dvě skupiny a jen v bezpečnostní místnosti. Do školy má dorazit jen první a šestý ročník – na víc dětí nemají kryty kapacitu. Už předtím jsem informovala maminku, se kterou jsme předběžně dohodly rozdělení svozů a rozvozů, že kluci tenhle týden ještě nepůjdou. Nakonec tedy nepůjde ani valná většina dětí, které rodiče poslat chtěli. Já mám být v deset se synem v Haifě na kontrole sluchu, čili si výlet s námi musí udělat i princezna. Do školky ji přivezu až na jedenáctou a bude ve skupině bez nejlepší kamarádky. S tou se potká dvě hodiny na to v družině, abychom my s Giyorou mohli zpátky do Haify k psychologovi s juniorem (vyžadují na první schůzce oba rodiče). V oblasti, kde pracuje manžel, zatím žádné změny nejsou, čili má jít normálně do práce. Ale vzhledem k vývoji jednání USA vs. Írán může ráno zas být všechno úplně jinak…
Kéž tu budu zítra zpět s nějakými optimističtěšjími zprávami. Už jsem si ten týden malovala jinak, všakt víte. Tak dobrou noc z Izraele 
. .
Foto z loňska – bramboříky u nás v lese na konci března. I tu vůni si ještě vybavím 
