Neustává to a nechýlí se to ke konci. Včera jsem tak tak dopila sklenku a zas vřeštěl telefon. Fofrem jsem proběhla koupelnou, převlékla se do pyžama, ať jsem ready zalézt k dětem, než to bude houkat. Bylo to těsně – a tři sirény po sobě. Když jsme nějak před půl jednou zas mohli mamád otevřít a já měla možnost usnout, princezna s horečkou a bolavou hlavou se zmítala tak, že to sotva šlo. Mezi půl čtvrtou a pátou ranní pro jistotu nespala vůbec, snažila se mě přesvědčit, že jde za tátou do obýváku a že chce nutně napít domácí citronové limonády. Má frustrace neznala mezí. Tohle noční bdění mi vůbec nedělá dobře. A to vůbec nemyslím ty sirény.
Zas musím říct, že na to, jak jsem naspala málo, jsem přes den fungovala obstojně. Manžel opět celý den makal na zahradě a já obskakovala zoomující kluky a ufňukanou holčičku. V domě se ukázal jen jednou – když nás sirény, tentokrát bez přípravy, zahnaly do mamádu. Já si krásného počasí venku skoro neužila. Klika, že se zatím stmívá brzy a za tmy toho na zahradě moc neudělá. Krátce po paté už byl vevnitř, hrál si s malou, a já se mohla vklidu plácat s těstem na česnekové houstičky.
Prvorozený měl odpoledne aktivitu pro teenagery – chystali purimové balíčky pro vojáky. Nevím, jak moc přiložil ruku k dílu, ale šel rád. Dokonce pak pokračoval na hřiště. V obou případech samozřejmě kryt v doběhu.
Na vracení do škol to zatím rozhodně není. A zřejmě nebude až do Pesachu. Takže ještě minimálně měsíc doma. A já do práce? To bych mohla, až se vrátí děti do škol. A protože existuje lepší řešení než pokračovat v neplacené dovolené, vyrazila jsem mu vstříc. Není optimální, ale nakonec není tak vzdálené od původního plánu 
.
Ten chybějící kousek puzzle jsme nenašli a doobjednání možné není. S úklidem na Pesach jsme zatím moc nepokročili, tak třeba se ještě najde.
Princezně bylo přes den líp, ale teď má zas horečku. Doufám, že mi na spaní z noci zbyde víc než včera. Radši honem zalezu.
