V dnešním horkém slunečním dni naše oslava Dne nezávislosti pokračovala tradiční grilovačkou u švagra na zahradě. Tolik masa, co jsem do sebe dneska zvládla vpravit, sním obvykle za měsíc. Ale je to holt speciální příležitost. Doufám, že za rok už to bude zas se vší parádou, včetně přehlídky letadel 
.
Ve čtyři jsme byli zpátky doma a já se nechala přemluvit, že vyrazím s prvorozeným na pláž do Akka sbírat mušle. Projít jsem se po tom vydatném pozdním obědě stejně krutě potřebovala. Zbytek smečky vzal muž na hřiště, protože sbírání mušlí je nebaví a na koupání to dneska nebylo. Určitě ne v šest večer. Vždycky mě překvapí, jak když se člověk přiblíží k moři, vedro je tu tam… Potkali jsme tam dobré známé, čili procházka se protáhla a k autu jsme se vraceli dlouho po západu slunce. A to už jsem vyloženě klepala kosu.
Ale to je drobnost, jinak to fakt bodlo. I nějaké ty mušle jsme našli 
.
Teď jdu chystat krabičky na zítra v dobré víře, že všichni odejdou do institucí a já tu aspoň něco stihnu udělat 
.
