Člověk se jednou v kuse vyspí a hned to vidí jako něco extra 
.
Nově vytvořený prográmek nám spočítal, že jsme měli od šabatu celkem 26 sirén a strávili v mamádu 6 hodin a 12 minut. On samozřejmě neví, že tam noc co noc spíme. Ale tak řekněme, v mámádu se zavřenými dveřmi. No nebrali byste to výměnou za týden volna strávený prací na zahradě a doma? Hehe, asi ne, že jo. Ale jsme v žebříčku až na 148 místě, takže víte jak – všechno je relativní. My to berem!
Nehledě na to, jak mí dlouholetí sledující ví, že posledních půl roku, co jsem chodila do práce, tak nebyl čas na nic. Teď je.. Manžel už druhý den maká na zahradě a mně se kromě obstarávání smečky daří i něco poklízet. Vida, vůbec jsme nedoufali, že nakonec budeme mít na přípravu na Pesach takového času…
Klukům začalo vyučování přes zoom. Větší se připojili bez řečí, junior byl zásadně proti. Nesnáší angličtinu a učit se nebude za žádnou cenu (to řekl už dřív osobně učitelce i s vyplazením jazyku) a ne a ne, nepřipojí se. Nakonec jsme to usmlouvali. Za dvě půlky pita chleba s nutelou (samozřejmě naprosto proti všem mým zásadám…). Nenavalují toho na ně moc, měli každý všeho všudy dvě půlhodiny nějakého studia. Stejně převážně hry a kvízy. Co taky můžete chtít po děcku, když je ve válce, že jo. Ony jsou to spíš záchytné body k vytvoření pocitu jakéhosi „normálního“ režimu. Fakt jsem zvědavá, jak tyhle korona válka válka válka děcka budou jednou maturovat.
Dneska byl jinak u nás až parádní klídek. Drony se motaly poblíž, ale ne nad námi. Rakety taky lítaly poblíž – ale nás do krytu nehnali. Až nám to skoro začalo být podezřelé, jestli na nás nezapomněli. V jednu chvíli, kdy se to sirenámi červenalo všude okolo, jsme se radši šli stejně schovat. Na palbu na Akko a Haifu máme výhled z první ruky. Na fotce vidíte obláčky po odbouchnutí raket protistřelou – při dostatečném přiblížení jsou vidět i cestičky. Kdybychom vystrčili nos ze dveří dřív, viděli bychom i výbuch. Ale jsem ochotná o to přijít.
Měli jsme super den, čaj z máty ze zahrádky, domácí pizza, princezna mi pomáhala vařit, kluci si na zahradě dělali ohníček. Giyora jim slíbil „modrý plameny“. A byly, protože na posledním výletu našel několik šutrů s mědí.
Kéž bude noc klidná tak jako ta předchozí! A nejen pro nás…
