Sprška raket a sem tam nějaký dron nás nemůže odradit – máme přece slavit Purim. A k němu patří hostina! Takže grilovačka na zahradě v polojasném odpoledni, ač s omezeným počtem hostů. K nejužší rodině se letos přidal jen manželův nejstarší syn, co bydlí pár kroků od nás. Po té co dorazil z práce – dojíždí denně do Haify. Tam to dneska Hizballáh pálil o sto šest, ale na druhý konec, než kde pracuje. Cestu dal bez úhony, jen měl vlak hodinu a půl zpoždění. Tchyně žije ve městě nedaleko, ale na silnice se vydává málo, i když zrovna nehrozí, že po cestě bude hledat příkop k zalehnutí. Přece jen už má věk.
Vyšlo nám to! Bez přerušení, bez nutnosti použít kýbl vody na rychlé hašení grilu. Spadlo pár kapek deště, ale ty nezahnaly domů ani kocoury, natož děti.
I noc na dnešek víc než ušla. Dvě upozornění na blížící se sirény kvůli střelbě z Íránu, ale nakonec to nebylo sem. Děti se vůbec neprobudily.
Adrenalinu jsme si užili, když se manžel vydal vyhodit smetí. Dvě minuty po té, co odjel, jsme dostali upozornění na příchozí sirény. Děti hysterčily, kde je táta, jestli má telefon – měl, věděl, přišel, stihl – a zas z toho nic nebylo 
.
