Dneska byl na programu výlet do Tzfatu. Matěj si měl jet pokecat s psychologem, ale když mi oznámili, že délku hovoru neomezují, že dokud dítě povídá, tak poslouchají, propadla jsem panice, že to nestihnu do Akka na pracák a schůzku jsme odložili.
Hanča šla neochotně do školky, ale abych nechala doma spolu tyhle dva, to bych musela vědět, že je odpoledne předám manželovi a aspoň na hodinu vypadnu. Což ani dneska nebyla možnost. S Matesem jsme se prošli po vesnici, vyfotil se v kupě slámy, co zůstala u hřiště po svátku Šavuot, zobl bílých moruší, zaposiloval si ve venkovní posilovně a… rozbolela ho hlava. Ukrutně. Pak i břicho. Návštěvu pracáku se mnou protrpěl, odložit tašky vyřazeného oblečení v Nahariya do Vica (neziskovka pomáhající rodinám v nouzi, provozující mimo jiné second handy) jsme už nezvládli. Skučel, že chce domů, vpadal nazelenale a děsně ospale, rozhodně ne zdravě. To mu to volno se mnou moc nevyšlo. Spát teď šel ale už po normální večeři a zdá se, že jak to rychle přišlo, zas to rychle odešlo. Mno, můžu jen doufat, že zítřejší program mi zůstane podle původního plánu.
Před devátou konečně volal Kuba z výletu. Dvě zprávy, co jsem mu během dne napsala, zůstaly bez odpovědi. Ovšem místo reportu, jak teda přes den bylo, jsem se dočkala jen naléhavého požadavku o protažení času, kdy telefon půjde spát. Ne že bych to nečekala, naopak, nastavila jsem to už ráno. Resp. jsem si myslela, že nastavila. Stane se. A reportují naštěstí doprovázející rodiče (v Izraeli nutný standard u každého výletu, že doprovází i několik rodičů – dobrovolníků). Takže vím, že se prošli po kopcích i vymáchali v potoce. Přenocují na ubytovně, kde mají snídani a večeři. V pokoji je s pěti kamarády a večerku má v jedenáct. Na zádech měl táhnout mimo jiné povinné tři litry vody a sotva ten bágl ráno unesl. Ale zjevně došel, tak můžu jít v klidu spát 
,
V noci si v horní Galilei vyzkoušeli to předchozí varování o útoku z Libanonu. Srovnala jsem mapku, kde dostali první varování, s tou, kde to pak po minutě a půl opravdu houkalo. Jak se dalo předpokládat – zhruba polovina z oblastí vstávala „zbytečně“. Zdaleka ne každý tam má mamád doma. Tak nevím, jak jsou lidé tam z toho nadšení. Nemám se tam koho zeptat, ale v médiích to určitě udělají za mě, čili dám brzy vědět 
.
