Pochybnosti, nejistota, zmatek. Tak by asi šel charakerizovat dnešek. V Libanonu se bojovat nepřestalo. Raketová střelba do Izraele od rána zintenzivnila a během pozdního odpoledne se značně protáhl její dosah. Kolem šesté večer jsme zas už slyšeli známé výbuchy ze směru Nahariya a před pár minutkami mě od pěkného záběru odstřelu nad Haifou dělila jen pomalu stoupající žaluzie…
V poledne, kdy to ještě vypadalo vcelku nadějně, jsem přece jen vzala děti na chvilku do lesa. Giyora odvezl juniora na kroužek robotiky, tak mi zůstaly jen tři. Stopadesát metrů na parkoviště k bazénu jsme jeli autem. U parkoviště byla betonová skruž – záchytný bod. Ke kterému bychom se ale z bramboříkové cesty stejně za půl minuty nedostali. V lese jsme ale byli jen chviličku. Jak jsem se obávala, letos jsme bramboříky kvůli válce úplně prošvihli ;(. Sem tam z unaveného listí ještě vykukuje povadlá květinka, ale moc hezká podívaná to není. Stále je zeleno a občas se cosi kvetoucího objeví, ale na to, jak krásné to tu obvykle v zimě bývá, musíte mrknout do starších reels. Teď už je to jasná předzvěst suchého období, kdy najdete sotva bodlák. A na ten se do lesa dívat nepůjdete, protože za případný kousanec od zmije vážně nestojí.
Vzali jsme to pak ještě na louku nad zahradu a do hájku o něco výš, zkontrolovat, jestli se v hlubokých loužích udržela voda. Kvete to tam dost, především žlutě, ale bodláků začíná nápadně přibývat. Dva tři týdny a je po zeleni. Na půl roku…
Fotky od moře nebudou ani zítra, protože pláže na severu zůstávají veřejnosti uzavřené.
Celý den dostáváme aktualizace a nařízení platná na příští týden. Mění se zhruba co půl hodiny (přeháním jen trošku). Nejdřív, že zítra bude školka. Pak, že má být jen v mamádu, kam se všichni nevejdou, čili děti rozdělí na dvě skupiny. My měli být 8 – 10. Chvíli na to, že můžou všichni. Ze školy poslali, že jsme buď oranžová nebo žlutá oblast a že bude probíhat frontální výuka buď přímo v mamádu nebo blízko mamádu. V obou případech nejsou školní autobusy. Následně přišla aktualizace, že jsme žlutí a že v neděli přijde studovat 6. ročník. Manžel učí o dva kiláky víc jižně a tam už jsou zelení, čili v neděli „normální“ den. Všechna nařízení, co jsme ohledně neděle dostali, jsou platná do zítřka do pěti odpoledne… A tohle všechno spolu s palbou z Libanonu a jasným stanoviskem, že mezi Izraelem a Hizballáhem žádné příměří není 
.
Suma sumárum, zítra jde princezna nejspíš do školky a moc se těší. Tak doufejme, že to dopadne.
Co bude v neděli se změní ještě čtyřikrát zítra a šestkrát pozítří. Holt budeme mistři adaptace.
Krásnou dobrou noc. Já si jdu lehnout – opět k dětem do mamádu…
