Byl to normální den, až na jeden nedaleký výbuch v ranních hodinách. Dron. Takže skoro normální.
Dopoledne opět káva s kamarádkou a sprint po outletu v sousední arabské vesnici. To teď ode mě uslyšíte doufám často, rovnou jsme se domluvily i na příští týden 
. Kluci nutně potřebují tepláky – v Izraeli nedostatkové zboží od začátku března do konce září. Všude prodávají jen kraťasy, ale ty ochotně obléká jen junior.
Od dvou dál to byl trochu blázinec – manžel odjel a já zůstala sama na všechno rozvážení a svážení. Ani otevírat bazén nemělo smysl, ač to na sluníčku vyloženě peklo. Princezna podědila zimní oblečení po spolužačce juniora. Bylo jí šumák, že je venku pětatřicet a bunda je na o tři roky starší holčičku, stejně trvala na tom, že si jí na sportovní kroužek obleče. Zvládly jsme to usmlouvat na hřejivou čelenku. A v zimě chodí po studené dlažbě bosa. Veselo s ní je, to se jí nemůže upřít.
Večer jsme tu byly samy, kluci se rozutekli s kamarády na hřiště a na pizzu. Využila naplno, že ji nikdo z bratrů neokřikuje, ať už mlčí, a zpívala mi minimálně půl hodiny v kuse. Když usnula, zase jsem si ticha neužila – začali se trousit chlapci. Řešilo se, proč má junior třičtvrtě hodiny zpoždění oproti domluvenému času, že druhorozeného mlátí kamarád kamaráda, u koho bude spát kočka a spousta dalšího.
Potřebuji se zapsat na troje třídní schůzky, co se konají přespříští týden, vybrat ve čtyřech souborech (za každé dítě), jaké občerstvení zajistím k táboráku na Lag BaOmer…
