Začal nám nový židovský měsíc, ijár. Jak jsem se právě dozvěděla, je to měsíc uzdravení – tělesného i duševního. Tak možná i proto je mi už dobře 
.
Další šabat, který jsme trávili doma, ale tentokrát kvůli tomu, že v noci lilo a přes den to také vypadalo na déšť, i když nakonec nesprchlo. Děti ví, že je příměří, ale zřejmě zatím nezpozorovaly příliš velkou změnu. Klukům se vůbec nechce zpátky do školy. Ale co jsme se na páteční oslavě narozenin bavili mezi rodiči, z nějakého důvodu se nechce většině kluků. Asi naše škola sedí víc děvčatům nebo nevím. Junior má zítra ještě úlevu, protože jde k psychologovi. Mohla jsem ho vyzvednout ve škole po třech vyučovacích hodinách, ale prý si raději uklidí stůl v pokojíčku. Podle mě chyba, taky mu to zabere tři hodiny a mákne si mnohem víc.
Po více než šesti týdnech je mamád opuštěný. Železná okenice odsunutá na stranu a do místnosti proudí svěží vzduch z venk otevřeným oknem . Pod vysokou postelí jsou zpátky bubny a další harampádí doteď rozstrkané po domě. Dalo to celkem práci, tak doufám, že to za tři nebudeme opět přesouvat.
Tělo si po dalším dni bez sirény vylepšilo o kousek vnitřní statistiku a začíná se uvolňovat. Zase se můžeme vklidu osprchovat nebo trůnit na toaletě 
. Dát vařit jídlo na plotnu, péct koláč do trouby. Je to pohoda, když člověk zase může žít normálně.
Tenhle normál nicméně vyžaduje, abych ráno v půl sedmé vstala, čili nejvyšší čas jít spát. Jen ještě musím přichystat krabičky na svačinu. Zítra tři, od pondělí už čtyři. Teď ještě, abychom všichni byli zdraví, ať mi to kafe s kamarádkou konečně vyjde 
.
Na fotce kočička Ginger, jeden ze čtyř kočičích obyvatel naší domácnosti.
