Vypadá to opravdu na nějaký „virus konce války“, jak ho včera trefně nazvala má kamarádka. Teď ještě, aby to opravdu byl konec války…
Vitamín C, železo, klidné dopoledne doma s klukama – drobný úklid, koláč podle kuchařky pro děti, na jehož výrobě se ti větší podíleli. Junior až na konzumaci. Odpoledne je vzal manžel do kina do Karmiel. I když to podle statistiky posledního týdne vypadalo, že by je během promítání mohli hnát do krytů, nestalo se tak.
My s princeznou vyrazily na dětské hřiště. Už si ani nepamatuju, kdy jsme byly naposledy. Asi někdy loni, krátce po té, co jsem začala pracovat, ještě před změnou na zimní čas. Takže půl roku určitě… Na hřišti bylo živo, děti se zabavily spolu a rodiče mohli probrat, jak tráví náročné dny. Na válku se nezapomnělo, pořád byla tématem, vždycky někdo poinformoval o nejnovějším vývoji. A že není jen někde na pozadí nám připomněly hned ráno nedaleké výbuchy útoku na Akko a v podvečer na Nahariyi. Sluníčko hřálo dneska extra silně i v podzním odpoledni a určitě přispělo k tomu, že se teď cítím líp.
Do školy dnes údajně dorazilo 90 procent žáků. Na jednu stranu se těším, že brzy už vypravím i své děti, ale na druhou stranu jsem se ještě nesmířila s představou, že budu vstávat v 6:15 a chystat fofrem čtyři svačiny…
