Tak jsem tu se statistikou za uplynulých 24 hodin. Noc přerušená jednou, ve čtyři. Šla jsem spát ve dvě, takže jsem měla vyloženě půlnoc. Děti se nevzbudily a já si přetáhla přes hlavu peřinu a schválně sebou vrtěla, abych slyšela „šustění“ – a nic z venku. Zafungovalo to.
Druhý poplach v deset, krátce po tom, co jsme se ráno dali do kupy, ustlala jsem mamád a přeorganizovala jej k dennímu užívání (jo, vážně teď vstáváme tak pozdě!). Děti si připravily Miňony, puzzle, já si přinesla kávu. Ať si ty chvilky čekání na výsledek ruské rulety zpříjemníme, co to jde. Bouchlo to jednou, ale v dálce.
Dnešní poslední poplach byl po šesté večer a byl nejvýživnější. Prvorozený syn si přes marketplace vybral telefon z druhé ruky a manželovi jsme tak zařídili výlet do Haify. K nám dorazil před pátou synův kamarád, jehož největší zálibou je sbírání brouků a vůbec hmyzu. Zatímco v hustém porostu nad naší zahradou cosi lovili, já tu krmila zbytek klanu palačinkami z macesové mouky (přijde mi, že přes Pesach mají ty děti nějak pořád hlad!). Hodinu a půl šlo všechno hladce, jenže pak se rozječel telefon upozorňující na další dodávku z Íránu. Na to jsem se ze zahrady rozječela já, když jsem zjistila, že dva hmyzolovci nejsou v dohledu. Naštěstí byli aspoň v doslechu, pochopili vážnost situace a sprintovali zpátky k domu. A tady začalo drama. Klučík, co je autista, se v žádném případě nehodlal rozloučit s plastovou krabičkou plnou kobylek, housenek a pavouků. Mí dva mladší tu hystericky vřeštěli, že s tím do mamádu nepůjdou ani náhodou, že radši zůstanou při poplachu venku. To v úvahu nepřipadalo, ovšem přesvědčit autistu, aby krabičku opustil, také ne. Slíbil, že ji nechá zavřenou a mně nezbylo, než mu věřit a přesvědčit o tom i ostatní. Do pár minut houkala siréna a tak jsem se ocitla v našem mamádu s pěti dětmi a krabičkou plnou hmyzu. Fuj. Aspoň jsem díky jejich dohadům zas nic moc jiného neslyšela.
Manžel psal, že je v krytu lékárny, kam jsem mu naplánovala další zastávku. Prý slyšeli pořádnou pecku, že to bylo blízko. A bylo, pár set metrů od nich spadla raketa na obytný dům ;(.
Každopádně jsme celí a v pořádku. Hmyz z krabičky se zas prochází po louce, tak si můžu jít do mamádu k dětem vklidu lehnout. Doufám.
Fotka hmyzu v krabičce se nepovedla – máte kliku. Místo toho kouzelný amarylis, co mi loni v dubnu kvetl. A asi by kvetl i teď, kdybych ho přes zimu správně uskladnila.. 
.
