Svátek za námi a hned šabat. Už druhý, kdy není třeba vařit – lednice je pořád plná jídla ze sederové večeře. Ráno jsem dělala pizzu z macesů a odpoledne se pokusila o macesové housky. Ty se na rozdíl od pizzy vůbec nepovedly.
Noc byla u nás klidná, jen jsem kolem páté naháněla po domě kočičku, co se tu dobře schovala, než jsem šla spát. Abych třeba náhodou nespala v kuse.
Ráno jsme se ve whatsapp fóru komunity vesnice dočetli, že bezpečáci při okruhu našli úlomky raket, leckdy slušně velké, a že nám vřele doporučují zalézt do mamádu, kdykoliv slyšíme sirény – i když je to z přilehlé vesnice a ne u nás. Novinka. Ač já s malými jsme obvykle zalezlí byli tak jako tak.
Před polednem dáreček z Íránu na sever – raketa s kazetovou municí. Já s dětmi doma, manžel v Akku v krytu velkého supermarketu. Na obou místech nebylo z venku nic slyšet. Od té doby zatím klid, ale tak nechval dne před večerem.
Kluci si udělali táborák, mají po úklidu pořádnou hromadu papírů na spálení. Princezna si vyhrála se slimáky a v zahradním domku, co jí Giyora vyčistil od pavučin. Venku je příjemně, ač je dnes varování na extra znečištěný vzduch – písek, prach. Plánovaný běh okolo domu tedy zas odkládám. Ono i jógu. Ale pocit, že by tělo nějakou aerobní aktivitu a protažení hodně potřebovalo, sílý každým dnem. Uvidíme, jestli se k tomu dostanu dřív než skončí válka 
.
