Zdravím zas před šabatem. Po kolikáté už, uf. Máme za sebou klidnou noc (naposledy rakety těsně po půlnoci) a (zatím) klidný den. Tedy u nás, v centru je to dneska pěkně ostré. Zahájili jsme úklid na Pesach, přece jen se to blíží. Kluci z toho vůbec nejsou nadšení. Manžel chystá na večeři chamin, což je takové hutné jídlo do jednoho hrnce, co se dlouhé hodiny peče v troubě a hodí se na chladnější dny, co nás prý teď čekají. Od rána to tu krásně voní.
Dopoledne pršelo, kytičky a stromečky jsou opláchnuté. Ale výhled na Haifu poněkud nezvykle zamlžený. Doufám, že za to nemůže včerejší poškození rafinerie.
Kromě úklidu stejný program jako tři uplynulé týdny – Monopoly, puzzle, vybarvování… A hlavně hašteření, křičení, rozčilování se a sem tam nějaká rána padne. Mezi dětmi tedy. Ač ráno, když mě opět vytáhly z matrace v mamádu dřív, než by se mi líbilo, jsem na ně také zrovna milá nebyla.
Odpoledne se obloha protrhala a stihly jsme si s malou udělat aspoň pár koleček okolo baráku. A vyfotit tu Haifu.
