Dnešek zas o něco navýšil statistiku pobytu v mamádu. Jednak jsme houkali v noci a pak znovu ráno. Byla jsem dneska s dětmi celý den sama, po hodně dlouhé době. Dopoledne kluci na zoomech – které přerušila upozornění na blížící se sirény. Nic z toho nebylo, ale učitelka druháků nemá mamád doma, čili už na upozornění odchází někam poblíž krytu. Junior byl rád, že prošvihl hodinu jazyka. Nesnáší psaní. Vůbec zoomy u těch mladších, to stojí za to: „Gilad, vrať si zpátky svoji hlavu, víš, že nesouhlasím, abys byl kráva!“. „Ale já nevím, jak to vrátit.“ „Tome, vysvětli mu to.“ Tom poctivě vysvětluje, jak to má Gilad vrátit. Bystrá děcka pochopí a po půl minutě už se to tam hemží krávami víc než dětmi… „Edno, Edno, dej si taky jinou hlavu, je to legrace!“ (učitelku děti oslovují jménem a mluví s nimi spíš jako s kamarádkami než nějakou autoritou…).
Po poledni se princezně udělalo zle, abych to měla pestřejší. Koupání, vyměňování oblečení, dek… No, nebudu to rozebírat, snad bude zas rychle fit.
Manžel se před chvílí vrátil a odmývá hromadu nádobí. Já měla sílu už jen na sklenku vína, co mi nadělila kamarádka v balíčku k svátku Purim.
