Nechval dne před večerem, ale není jisté, že vám později stihnu napsat. Máme před sebou ještě schůzku s psychiatričkou přes zoom a pak si jdu poslechnout do domu rabína čtení svitku Ester, jak se na Purim sluší a patří. Nevím kdy a jak moc unavená se vrátím, tak vám dnešek shrnu už takhle brzy.
V noci nás překvapil alarm, co přišel bez předchozího upozornění. Jsme „rozmazlení“ tím, že nám obvykle ohlašují na telefon pár minut před (tak 3 – 6), že se něco blíží a nejspíš budeme houkat. Ono to z toho Íránu nějakou dobu letí, čili na to je čas. Ne vždycky z toho něco je, takže si člověk občas užije pár minut nervů „zbytečně“, ale i tak to oceňujeme – skočíme si na toaletu, princezna přinese do mamádu nějakou hru, a i si stihnu udělat kávu.
No a najednou houby, rovnou upozornění na rakety letící do naší oblasti. Ráno jsme pochopili, že to bylo kvůli raketě z Libanonu – Hizbaláh přispěl svou troškou do mlýna. To u nás máme do půl minuty. Opět jsme slyšeli jen vzdálené rány střel z protiraketovky, děti to vůbec neprobudilo. A aspoň to zatím vypadá, že to byl jen takový ojedinělý výkřik do tmy.
Od té doby řekla bych až podezřelý klid… Jednou po poledni telefony zahoukaly, že bude – a nebylo 
. Tak doufám, že si to nešetří na noc.
Dneska jsme měli vyrazit na krátkou dovču na dvě noci ke Kineretu… A místo toho jsme zas do 20 metrů od security místnosti 
.
Ale aspoň na zahradu jsme vylezli, bylo pěkně. Očesali jsme něco z bohaté úrody citronů a pozvali sousedy, ať si z kyblíků přijdou vzít 
.
Krásnou dobrou noc z Izraele přeji 
