Konečně všechny děti spí a já projíždím zprávy. U nás byl šabat úplně klidný, žádné rány. Tedy když nepočítáme dětské kopance do sádrokartonové zdi, co během války umí člověka slušně nadzvednout. Množství pendlujících stíhaček ale potvrzuje, že žádný klid, na který by se dalo spoléhat, to stále není. Spíš naopak, je jen otázka času, kdy zas bude siréna houkat i u nás. Krátce před včerejsí půlnocí si pobyt v krytech užili ve značné části Golanských výšin.
Večeře se zvládla, byl losos, boloňská omáčka, pečené kuře, rýže, těstoviny a zelenina pečená v troubě (brambory, cukety, mrkev, červená cibule a brokolice). Giyora zvládl pokrájet čerstvou zeleninu a udělat tahini, co na šabatovém stole nikdy nechybí. Rybu (nějakou lepší než tuňáka z konzervy) a červené maso také děláme na šabat pravidelně – obvykle jen na šabat, v týdnu maso připravujeme výjimečně.
Lehce se ochladilo, pro nás na příjemnou teplotu, ale v bazénu nevydržel ani náš mrňavý tuleň. Teploty mají nadála klesat a v pondělí a úterý nás čeká silné ochlazení a dokonce déšť! Díky tomu se kurz manželovi přesouvá na pátek – takže si pro velký úspěch přípravu na šabat sama s dětmi zopáknu… Oslavy Lag BaOmer, což znamená tady u nás sraz u velkého táboráku, naplánované na pondělní večer, se kvůli počasí možná úplně zruší. Tak ani nevadí, že jsem pořád nenapsala do seznamu, co které z mých dětí přinese…
Na dvě třídní schůzky ze tří už zapsaná jsem a nevyšlo to na stejný den, čili se do školy poženu dvě dopoledne. A třetí vynechám, protože tam dopoledne možnost není a já nebudu hledat babysitter kvůli čtvrt hodině povídání s učitelkou. Navíc jde o jediného z chlapců, co nemá problémy ani ve studiu ani v chování. Alespoň zatím.
Na fotce není rosa, s tou se tu už v tomhle období nepotkáme, ale kapičky, co se v pavučině usadily po ranním automatickém zalévání zahrádky. S úžasem na to v pátek ráno koukali dokonce i ti mí „velcí“. 
