Můj drahý manžel Giyora zná pouze dva stavy – „nemůžu nic“ nebo „můžu všechno“. Dneska ráno se mu povedlo vstát, takže z toho bylo „můžu všechno“. Marně jsem ho přesvědčovala, ať si trochu odpočine (představa, že zítra to zas bude „nemůžu nic“, se mi příliš nezamlouvá, že…). Vypadá unaveně a určitě by si býval potřeboval posedět víc než půl hodiny s dětmi u televize, ale co nadělám.
Každopádně se cítí líp než včera, tak snad to zítra bude ještě lepší.
V některých částech Izraele se ráno vrátily děti do škol. A hned si zasprintovaly do krytů. My slíbenou aktualizaci stavu v šest ráno neobdrželi. Pěkná statistika dnů bez sirén tady u nás šla dneska do kopru. Houkali jsme dvakrát. V poledne po předchozím upozornění, co dětem přerušilo poslední hodinu přes zoom, Írán. A k večeru bez předchozího upozornění – dron od Hizballáhu a následně hned rakety. Princezna se zrovna nachystala do vany a do mamádu se tak hnala v Evině rouše. Na rozdíl ode mě si vzpomněla, že má připravený evakuační batůžek. Pochválila mě, že tam má všechno oblečení, a navlíkla ho na sebe. Drželi nás vevnitř celkem dlouho, až jsme se obávali, jestli si na přísadách připravených na pizzu nepochutávají kocouři… Ale dopadlo to dobře. S námi i přísadami na pizzu 
. Princeznu událost nijak nerozhodila a dožadovala se napuštění vany hned jak jsme zas mohli z krytu pryč. Já bych měla náladu tak na super rychlou sprchu, ale děti to, naštěstí, vnímají úplně jinak.
Drželi jsme se celý den doma a na zahradě, jen nejstaršího jsem pustila s manželem nakoupit. A s mrňavou dojel vyzvednout jahody. Hodně lidí normálně pracuje a tak nám jako každé pondělí přivezli do vesničky jahody z farmy na jihu. Sezóna jahod začíná v Izraeli koncem listopadu, teď je v plném proudu a ceny klesly o více než polovinu – aktuálně 55 šekelů za tři kila. Teď víte, kam šla Maruška z pohádky o dvanácti měsičcích v prosinci pro jahody…
Byl tu příjemný polojasný den. To sluníčko jsem si dneska vyloženě naordinovala, abych doplnila vitamín D. Obcházela jsem se smečkou zahradu a ujišťovala se, že ví, co nám tu roste. A ví – citron, pomeranč, čínský pomeranč, ibišek, jasmín, aloe, máta, pomelo, chryzantény, kosatce, bobkový list, mandle, granátové jablko, listový celer, pekan, fíky, olivy a moruše. A šalvěj – tu nepěstujeme, ale je to takový místní plevel, co se rozleze všude. Stejně jako bramboříky, Tohle období, kdy se všechno zelená a kvete, je v Izraeli prostě nejkrásnější. Snad si ještě užijeme i procházku v lese.
